České lázeňství a Evropa
02. 11. 2003
V rámci slavnostního zahájení „6. konference Sdružení
lázeňských míst České republiky“ vystoupil hejtman Karlovarského kraje
JUDr. Josef Pavel se svým příspěvkem, jehož podstatnou část Všudybyl
přináší.
Velice aktuální téma
Téma letošního „Salonu lázeňství“ a následující konference
„České lázeňství a Evropa“ je velice aktuální. V příštím roce se
Česká republika stane členskou zemí Evropské unie, tedy evropských
struktur ekonomických, politických i právních. Tento krok nepřichází
náhodou. Je výsledkem dlouhé cesty, kterou Česká republika urazila za
posledních třináct let. Samozřejmě, že jako každá podobná událost,
staví nás moment vstupu před mnoho změn, z nichž některé jsou žádoucí
a jiné méně. Nechci zde řešit (a ani to není posláním této konference),
které převládají a jak se ve kterých oblastech života občana a
společnosti projevují. Věřím, že naše budoucnost v Evropské unii,
stejně jako budoucnost celé unie, bude především řešením těchto
otázek. Definováním potřebného a užitečného rozsahu unie a jejích
pravomocí a efektivní veřejné správy na všech úrovních od obcí až po
Brusel.
Evropa, větší trh i konkurence
Evropa není pro nás jen větší trh, znamená také větší konkurenci. Do
jisté míry si dokonce konkurují a budou konkurovat i různá pojetí
fenoménu lázeňství. To může být ve světě vnímáno různě. Pro někoho
znamenají lázně především obecnou vodoléčbu. Jiní v nich vidí
lékařství a zdravotní pomoc, ať již celkovou nebo specifickou, zaměřenou
na určitou indikaci. Existuje problém, který lázně jako takové již
řeší nějakou dobu: zároveň s obrovským vědeckým pokrokem
v lékařství se pro mnohé stávají lázně jakýmsi přežitkem. Něčím,
co se dá nahradit medikamenty nebo fyzioterapií. I pro mnohé návštěvníky
lázní je těžké si v dnešní uspěchané době představit, že mají ze
zdravotních důvodů strávit několik týdnů v lázních, ačkoliv nejsou
akutně nemocní na pobyt v nemocnici a lůžkovou péči. Podobný
skepticismus prolíná také do názorů zdravotních pojišťoven, které se
ptají, zda je lázeňská léčba stejně nezbytná jako např. lék či
zdravotní pomůcka a zda se náklady na ni vracejí ve zvýšení kvality
života jejich pojištěnce.
Šetrným a přitom zásadním způsobem
Na všechny tyto otázky hledá lékařská věda, a především ovšem
balneologie, odpovědi. Je třeba vidět, že lázeňská léčba jako
zdravotnický výkon je komplexní. Nese tedy i své odpovídající náklady,
související s pobytem pacienta a s jeho léčbou. Na druhou stranu je ovšem
nutno zdůrazňovat, že i její účinky jsou komplexní. Že na rozdíl od
zdravotní pomůcky nebo léku lázně nejen léčí, ale také uzdravují.
Díky své povaze působí nejen na fyzické zdraví, ale doslova holisticky,
psychosomaticky. Šetrným a přitom zásadním způsobem rekreují, regenerují
a posilují jak tělesné, tak duševní zdraví a pohodu člověka. To je
třeba neustále připomínat. Věřím, že především pro seniory či
pacienty po těžkých zdravotních problémech jsou lázně nejen příjemnou,
ale doslova nezbytnou součástí léčby. A o tom je třeba vést vědeckou
diskusi, sem směřovat výzkum, prezentovat výsledky a stavět na nich.
Stát pevně na obou nohou
Doposud jsem hovořil o lázních především z hlediska medicínského.
Nepopírám, že je to jedno z jejich nejdůležitějších poslání. Ovšem
lázeňství má daleko širší záběr, daleko větší potenciál. Ne všude
jsou lázně vnímány jako medicínsky vědecká záležitost. Lázně,
především v anglosaském světě, znamenají místo, kam je dobré přijet
si odpočinout. Kde lze nalézt nejen obvyklou rekreaci, ale všeobecně
přístupné zdravotní služby, jako jsou masáže, fyzioterapie, pohybová
terapie, kosmetické procedury i kosmetika jako taková, redukční procedury,
aktivní sportovní vyžití zaměřené na rozvíjení určitých dispozic
návštěvníka apod. Všechny tyto služby můžeme, abychom je odlišili od
lázeňství striktně medicínského, označit slovem „wellness“. Pokud
bych měl toto slovo převést na nějaký srozumitelný český výraz, snad by
bylo možno použít výrazu „pohoda“ nebo například „zdravá pohoda“
či „zdravá a dobře vypadající pohoda“. Je tedy vidět, že čeština
zatím nemá pro výraz „wellness“ odpovídající ekvivalent, a proto si
dovolím nadále používat termín anglický. Poměrně často se setkávám
s tím, že wellness a klasická lázeňská léčba na sebe navzájem
nevraží. Je to proto, že lidé, pro které jsou lázně indikací, se na
lékaře a jeho předpis lázeňské léčby úplně spoléhají a berou jej
jako jakýkoliv jiný lékařský předpis. Naopak klienti, kteří hledají
svou pohodu, nepotřebují lékaře jako diagnostika, ale spíš jako
konzultanta. A pro některé lékaře je těžko stravitelné fungovat
v podstatě jako poradce pro fitness. Vnímají svou úlohu daleko více
odborně medicínsky, a to je dobře. Naopak pro některé podnikatele
v lázeňství je těžké minout potenciál, který představuje wellness, jen
proto, že není tím v uvozovkách „pravým lázeňstvím“. Vzniká tu
proto třenice o samotnou podstatu lázní – (pokud to řeknu
s nadsázkou), tedy zda je chceme i nadále jako nemocniční ústavy, či zda
z nich chceme mít Disneyland. Já však věřím, že oba dva způsoby spolu
jistým způsobem souzní. Samozřejmě, možná ne každé zařízení může
poskytovat obojí a zachovat si přitom úroveň a popularitu. Ale obě dvě
cesty vedou k nabídce zdraví pro veřejnost, a jako takové spolu dokáží
bez problémů existovat v jednom městě. Pochopitelně, rozum nás varuje
před zbrklou přeměnou našich léčivých zdrojů v zábavní parky. Avšak
to ani není podstatou wellness. Představa lázní, ve kterých najdete kromě
zdravotní péče také možnost zlepšení svého zdraví či zevnějšku,
podle svého uvážení, je pro mnoho potenciálních návštěvníků lákavá.
Věřím, že pokud máme naše lázeňství prosadit v mezinárodní
konkurenci, je třeba jej přijmout jako účinnou léčbu i jako službu,
která může být částečně přístupná komukoliv. Jedině tak budou moci
naše lázeňská místa stát pevně „na obou nohou“ v příboji
evropského trhu.
Na schopných lidech
Vstup do Evropské unie má pro naše lázeňství i další důsledky.
Znamená i možnost čerpání prostředků na cílený rozvoj měst, objektů,
komunikací a infrastruktury z evropských strukturálních fondů, podobně
jako to bylo možné v minulých letech z fondů předvstupních. Ovšem
nesmíme zapomínat na to, že žádná pomoc fondů není všemocná, stejně
jako jakákoliv podpora. Ta vždy záleží na postojích a podpoře místní,
regionální, ale i státní politické reprezentace. Dokonce i na tak
vzdálených věcech, jakými budou evropská politika zaměstnanosti, rozvoje
podnikání či evropská zdravotní politika. Chtěl bych proto věřit, že
celkový rozvoj našeho lázeňství bude daleko více záležet na
předvídavosti a dalších manažerských schopnostech jejich vedení. Na
kvalitě přírodních zdrojů a na schopných lidech, protože to jsou kvality,
které přetrvají, i když se právě nedostává podpor. Věřím, že
lázeňství v České republice má před sebou ještě dlouhou budoucnost a
žádám vás, abyste ji pomáhali utvářet.
