Česká republika na to má
02. 06. 2002
- Kolínský lékař a poslanec Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky MUDr. Milan Cabrnoch (39) je členem Poslaneckého klubu Občanské demokratické strany. Je místopředsedou Výboru pro sociální politiku a zdravotnictví a Stálé komise pro práci Kanceláře Poslanecké sněmovny. Je předsedou Podvýboru pro lékovou politiku a úhradu zdravotní péče, místopředsedou Podvýboru pro zdravotní informatiku, členem Podvýboru pro vědu a vysoké školy a Podvýboru pro oblast drogové problematiky.
- V rámci Meziparlamentní unie je předsedou Parlamentní skupiny přátel Česko – Irsko a členem parlamentních skupin přátel: Česko – Rakousko, Česko – Německo, Česko – Ruská federace, Česko – Litva, Česko – Chorvatsko a Česko – Austrálie a Nový Zéland.
- Byl a je předkladatelem nebo spolupředkladatelem návrhu novely zákona o zdravotních pojišťovnách, návrhu ústavního zákona o referendu reformy veřejné správy, návrhu schválené novely trestního zákona 405/2000 Sb., návrhu novely zákona o veřejném zdravotním pojištění, návrhu schválené novely zákona o péči o zdraví lidu 260/2001 Sb., návrhu novely zákona o veřejném zdravotním pojištění, návrhu schválené novely zákona o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky č. 49/2002 Sb., návrhu novely zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, návrhu schválené novely zákona o veřejném zdravotním pojištění č. 176/2002 Sb. a návrhu zákona o způsobilosti k výkonu zdravotnických povolání.
• svobodná volba svobodného občana a konkurence vnáší
kvalitu do systému • příčina velkých rezerv odvětví cestovního
ruchu je v neodpovídajícím vnímání jeho hospodářského a integračního
významu • řada českých zdravotních zařízení poskytuje cizincům
špičkové služby • lázeňství je nedílnou součástí českého
zdravotnictví a nevidím problém v jeho chápání coby byznysu •
aby pacienti za své peníze dostávali kvalitní služby v dobré dostupnosti
a s náležitým doprovodným komfortem • nedokázali jsme jasně
říci, že zdravotní péče je služba jako každá jiná, a až na okrajové
výjimky jsme do ní nepřipustili vstup soukromých zdrojů •
Cestovní ruch je průřezovým a multioborovým hospodářským
odvětvím. Hlavní téma toho vydání Všudybylu – lázeňství, ale
i zdravotnictví obecně – je jednou z jeho významných součástí. Nejen
svou masivní kongresovou turistikou, protože je mj. o celoživotním
vzdělávání se a sdílení poznatků. Ale také proto, že úroveň
zdravotnictví výrazně ovlivňuje to, do kterých zemí se moc nejezdí a do
kterých běžně. Dovolil jsem si proto v souvislosti s hlavním tématem
požádat o rozhovor pana poslance Parlamentu České republiky MUDr. Milana
Cabrnocha. Pane poslanče, jak vnímáte cestovní ruch?
Narodil jsme se a vyrostl v Kutné Hoře, jež bezesporu je turistickou perlou.
Celé gymnázium jsem pak dělal průvodce turistům. Ostatně, několik
měsíců poté, co jsem se narodil, moje maminka nastoupila do Čedoku a
pracovala v něm až do důchodu. Dnes provozuje malou, leč úspěšnou
cestovní agenturu v Kolíně. Takže o tom něco vím. I to, jak těžká to
někdy je práce. Cestovní ruch je jedním z významných a dlouhodobě
perspektivních odvětví národního hospodářství. Je to skvělý prostor
pro podnikání. Zvláště pro toho, kdo chce přinášet kvalitní služby a
kdo umí nalézt odpověď na požadavky zákazníků. Cestování je tradičně
jednou z oblastí, kterou naše veřejnost preferuje, protože lidé žijící
v České republice rádi a hodně cestují. Česká republika je cílem cest
mnoha milionů zahraničních návštěvníků ročně. Vedle úspěchů,
o něž se v drtivé míře zasluhuje privátní podnikatelská sféra, a
toho, jak rychle se nabídka služeb cestovního ruchu dostala na úroveň
srovnatelnou se zahraničím, máme v odvětví cestovního ruchu velké
rezervy. Jejich hlavní příčinu vidím v tom, že naší společností není
odpovídající měrou vnímán hospodářský a integrační význam
cestovního ruchu. Tj., že není dostatečná společenská poptávka a s ní
i tlak na systémové kroky po tom, aby do země přinášel větší blahobyt
a prosperitu, jako je tomu např. v Rakousku, Švýcarsku či Maďarsku.
Úkolem vás politiků a obzvláště zákonodárců ale je stanovit
pravidla a pomáhat otevírat vrátka podnikatelským subjektům při jejich
expanzi na zahraniční trhy. Týká se to nejen lázeňství a cestovního
ruchu, ale i sféry zdravotnictví obecně.
Ano, už proto, že na to Česká republika má. Nejen technologickým
vybavením špičkových pracovišť, ale zejména lidským potenciálem.
Osobně jsem měl např. možnost zařizovat operaci cizího státního
příslušníka v české nemocnici. Jeden z mých kolegů zorganizoval
v České republice zasedání Zdravotního výboru Rady Evropy. Bylo to velmi
zajímavé. Jsem přesvědčen o tom, že to je hozená rukavice. Nicméně
nabídka služeb tak, jak je (a to i vinou systému, jež podvazuje
iniciativu), není vždy konkurenceschopná oproti nemocnicím, které jsme měl
možnost navštívit v Německu, Holandsku i jinde. Přesto řada zdravotních
zařízení, např. ve Všudybylu již zmiňované státní Lázně Darkov nebo
Rehabilitační ústav v Kladrubech nad Labem, kde jsem členem dozorčí rady,
poskytuje cizincům tak špičkové služby a je o ně z jejich strany tak
veliký zájem, že nejsou s to jej plně pokrýt. Nicméně tato oblast se
zřejmě nebude ani v budoucnosti nějak zásadně podílet na obchodní
bilanci státu, ale bude dobrým doplňkovým zdrojem příjmů a zejména pak
zdrojem mezinárodní prestiže České republiky.
Lázeňství je v Česku historicky vnímáno především
z medicínských aspektů. Ostatně, nejen zlaté ruce slovenských a českých
chirurgů z Ústřední vojenské nemocnice, ale zejména předchozí
i následná pooperační lázeňská léčebná péče
v mariánskolázeňských sanatoriích mi dodnes umožňují vzdorovat všem
zákeřným úkladům i zaslouženým trestům, o něž si permanentně
koleduji.
Lázeňství je nedílnou součástí českého zdravotnictví. Na druhou stranu
nevidím problém v chápání lázeňství coby byznysu. V poskytování
zdravotních služeb jako činnosti, která přináší prospěch nejen tomu,
kdo je spotřebovává, ale také obživu pro toho, kdo je poskytuje.
Důležité je, aby byly obě strany spokojeny. Aby pacienti za své peníze
dostávali kvalitní služby v dobré dostupnosti a s náležitým
doprovodným komfortem. Aby se s nimi zacházelo slušně a měli dobrý pocit
z kontaktu se zdravotnickým zařízením. Mnohdy jde opravdu o život.
Bohužel, často se setkávám s tím, že pacienti nejsou příliš
spokojeni.
Bohužel současný systém zdravotní péče a nevůle s ním něco
dělat jakoby přímo ilustruje jadrné sprostonárodní moudro: „že když
nejde o život, jde o h….“ Ale ono jde o život! A zejména o jeho
kvalitu. O nebrždění procesů odrážejících objektivní potřeby
společnosti. Nestabilita nesvědčí nejen byznysu, ale ani chodu věcí
veřejných, mezi nimiž je zdraví populace bezesporu prioritou. Na druhou
stranu, ne každá stabilita ještě znamená rovnováhu. Může odrážet chaos
v hodnotovém systému, což ilustruje finanční ohodnocování učitelů,
zdravotníků, lékařů apod. v České republice.
Přitom je paradoxně společenská prestiž povolání lékaře či zdravotní
sestry, ale i učitele velmi vysoká. Bohužel, zpravidla jí neodpovídá
finanční ohodnocení. Do značné míry je to výsledek řady let
nerozhodnosti, jak dál v českém zdravotnictví. Nedokázali jsme jasně
deklarovat, že zdravotní péče je služba jako každá jiná. Učinit
rozhodnutí, která by zabránila plýtvání penězi. Jasně si přiznat, že
za zdravotní péči je možné platit. Tím jsme, až na okrajové výjimky, do
něj nepřipustili vstup soukromých zdrojů. Tváříme se, že udržíme
naše, v oblasti lůžkové péče převážně socialistické, zdravotnictví
s nejmodernějšími léky a technologiemi z omezených solidárních fondů
zdravotního pojištění. To prostě není možné. Do praxe tak vstupují
nelegální prostředky. Už proto, že každý člověk má nějaká
očekávání a hledá si cestu, jak je naplnit. Neumožňuje-li mu platný
systém cestu legální – přijít do nemocnice a říci: „Přeji si toto a
toto a jsem za to ochoten zaplatit to a to,“ tak si najde cestu jinou, jak
toho dosáhnout. Např. cestou všimného apod. To je něco, s čím já
i politická strana, kterou v parlamentu zastupuji, permanentně bojujeme.
Usilujeme o změnu postavení pacienta v systému poskytování zdravotní
péče. Chceme mu dát právo, aby to byl on, kdo bude rozhodovat. Nástroje,
jak, a argumenty, proč by o tom měl rozhodovat. Umožnit mu přístup
k informacím. Větší kontrolu než má dnes nad penězi (které jsou jeho
penězi) z fondu zdravotního pojištění, které jsou vydávány na jeho
péči. Řadu let diskutujeme o nástroji, kterým jsou osobní zdravotní
účty. Že bychom část peněz, které jsou v jeho zdravotní pojišťovně,
disponovali na jeho osobní účet, aby mohl spolurozhodovat, za co budou
vydány. Chceme pustit větší konkurenci do systému, protože konkurence
přináší kvalitu. Obava ze zhoršení zdravotní péče v privátních
zdravotnických zařízení se ukázala naprosto lichou. Opak je pravdou.
Soukromá zdravotní zařízení poskytují nejméně stejně kvalitní péči
jako zařízení státní nebo komunální. Základním heslem by proto mohlo
být: „Svobodná volba svobodného občana.“