I obrátí mne Všezvěd a ukáže mi na témž palácu k západní straně vyšší ještě plac aneb výstupek, také pod čirým nebem, kamž z tohoto nižšího schodek a dole při něm dvérka byly, a u těch seděl jakýsi, plno v sobě ze všech stran očí a uší mající, až potvorno (jmenovali ho Censuram vulgi1, Všesudem), jemuž se každý, kdo na plac Pověsti chtěl, nejen opovědíti, ale i všecky své věci, pro něž se nesmrtedlnosti hodným býti nadával2, ukázati a k rozvážení odevzdati musil.
Jan Amos Komenský, Labyrint světa a ráj srdce, l. P. 1623

1 soud lidu; 2 domníval

Censuram vulgi

„Fama ferme vulgi opinione constat“ (sláva záleží téměř jen v mínění lidu) je názvem prvního odstavce 27. kapitoly Komenského Labyrintu. Česko – země příběhů má turistických cílů a atraktivit na rozdávání. Jinde ve světě šíří různé fikce a dělají z komárů velbloudy, aby jim tam turisté vozili peníze, zato my, frajeři, děláme z velbloudů obtížný hmyz. Učebnicovým příkladem (za mnohé ostatní v Čechách na Moravě a ve Slezsku) odsouzeného nést důsledky této české „tvořivosti“ je místo, kde se zrodila nejznámější věc na světě – dolar – a kde započala atomová éra lidstva. Inu Censuram vulgi…
Jaromír Kainc