Carlson Wagonlit Travel

Carlson Wagonlit Travel jedničkou corporate travel

Cestovní kancelář byla založena v Belgii v roce 1872 jako Wagons-Lits a nabízela jako vůbec první na světě cestování lůžkovými vlaky. V průběhu následujících let rozšiřuje své cestovní služby a v roce 1928 otvírá pobočky po celé Evropě. V roce 1960 se stává největší evropskou cestovní kanceláří. Postupně se profiluje jako korporátní cestovní kancelář. V jednotlivých zemích zajišťuje převážně služební cesty pro podnikatelské subjekty a státní i nestátní instituce. Je první cestovní kanceláří, která v osmdesátých letech otevírá pobočky přímo v prostorách významných klientů (tzv. implant office), aby jim mohla servis poskytovat operativněji. V tuto dobu zavádí plně automatizovaný počítačový rezervační systém. V roce 1994 dochází ke spojení americké Carlson Companies a Wagonlit Travel. Vzniká současný Carslon Wagonlit Travel. Následuje rychlá expanze do Asie (1995) a Austrálie (1996). V roce 2006 pak i vstup na latinskoamerický trh. V současné době Carlson Wagonlit Travel působí ve více než sto padesáti zemích světa. Zaměstnává přes třiadvacet tisíc osob. Mezi jeho klienty se řadí i čtyřiapadesát firem z Fortune Global Top 100. V roce 2006 obrat Carlson Wagonlit Travel dosáhl 20,5 miliardy USD. Počet uskutečněných obchodních transakcí se v témže roce vyšplhal na 40 milionů. V posledních třech letech se velikost firmy víc než zdvojnásobila. Rokem 2007 se Carlson Wagonlit Travel celosvětově stává jedničkou ve svém oboru.

Hlavní téma druhého vydání Všudybylu mi bylo záminkou navštívit country managera Carlson Wagonlit Travel pana Jiřího Homolku. Pane řediteli, známe se patnáct let. Od dob, kdy jste pracoval na zastoupení letecké společnosti Delta Air Lines v Praze. Oba jsme se do naší „stověžaté“ přistěhovali z jihu. Já pouze ze Sezimova Ústí, kdežto vy jste to vzal důkladně. Nejen z jižních Čech, ale opakovaně z Austrálie. Jaká byla vaše cesta na pozici country managera Carlson Wagonlit Travel?
Dlouhá, nejen počtem mílí či kilometrů. Opravdu jsem Jihočech a jsem na to hrdý. Narodil jsem se v Písku, ale jinak jsem Milevčák, kde jsem žil do svých patnácti let. Potom jsem šel studovat na hotelovou školu do Mariánských Lázních. Vybral jsem si obor, u nějž jsem cítil možnost dělat jazyky. Po hotelovce jsem se zkoušel dostat na vysokou školu, ale v rodině jsme měli emigranta. Takže i přesto, že jsem na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy zkoušky udělal, a to dokonce dvakrát po sobě, nevzali mne. Rozhodl jsem se proto, že jazyky a vůbec život jako takový budu „studovat“ někde jinde. V roce 1987 jsem emigroval. Ve sběrném táboře v Bavorsku jsem pak prožil třináct měsíců, než mi australské úřady udělily povolení k trvalému pobytu. V Austrálii jsem chtěl mimo jiné také studovat. Ale časově to nevycházelo. Měl jsem se co ohánět, abych se tam ze začátku „chytil“. Naštěstí obor, který jsem vystudoval, je u protinožců velice žádaný, dodnes. V Austrálii jsem strávil krásných pět let. Po revoluci mi trvalo ještě tři roky, než jsem navštívil rodnou hroudu. Pořád jsem tomu nechtěl věřit. Na našem území stále dlelo nevím kolik desítek tisíc ruských vojáků. A když mi moje žena (která je také Češka a přišla za mnou do Austrálie, kde jsme se brali) řekla: „Pojď, pojedeme se podívat,“ dva roky nám trvalo, než jsme se sem přijeli jenom kouknout a další rok, než jsme se vrátili. Důvod emigrace víceméně pominul. Opravdu jsem odcházel z politických důvodů.
Po návratu do Československa jsem začal pracovat u Delta Air Lines na úseku marketingu a prodeje a působil u ní dlouhých šest let. Postupně jsem absolvoval „Delta University,“ jakýsi interní vzdělávací program pro výchovu budoucích „kádrů.“ Práce i studium mne bavily. Nikdo ale netušil, že se Delta rozhodne v roce 1999 stáhnout z českého trhu, a to navzdory tomu, že jsme v Praze měli přímý let do New Yorku, že se nám dařilo a linka byla trvale obsazená. Ještě v září roku 1998 na světové konferenci Delty v Istanbulu nás chválili, jak to v Praze děláme dobře.Vyznamenali nás zlatými odznaky a o tři měsíce později přijeli, aby nám řekli, že od března příštího roku nemáme práci. Tím pro mne skončil zajímavý úsek života, kdy mne práce bavila a kdy jsem měl pocit, že u ní vydržím nadosmrti.
Řekl jsem si, že je to znamení, abychom se vrátili do Austrálie (v tu dobu už jsme měli prvního syna), také proto, že se nám tam předtím líbilo. A že dokud máme sílu a energii, že bychom tam mohli pár let prožít. Nikdy jsme to nebrali tak, že tam jedeme navždycky. Ať jsme se kdykoli vraceli do Čech či do Austrálie, neřešili jsme, bude-li to na rok, na dva, na pět nebo do konce života. Zkrátka tak, jak to přinese život, tak to bude. V Austrálii jsem se vrátil do hotelnictví. Čtyři roky jsme strávili v Canbeře. Pracoval jsem na pozici sales a marketing managera, a pak dokonce i catering managera v Gold Creek Country Clubu, který patří k nejznámějším rekreačním střediskům obyvatel Canberry. Hraje se tam golf, tenis, plave se, cvičí, pořádají se velké sportovní i společenské akce. Klub má několik restaurací, barů včetně ubytovacích kapacit. V podstatě je to takový velký odpočinkový resort. I tam jsem byl velice spokojený.
Nicméně rodinné důvody nás v létě 2003 přivedly zpátky do Čech. V tu dobu jsme čekali narození druhého dítěte. Nevěděli jsme, zdali holčičky nebo kluka. Nechtěli jsme si to nechat říci. Tím, že jednoho syna už máme, přáli jsme si více děvčátko. Nakonec je to Matěj, kluk jak se patří. Narodil se 7. listopadu. Dodnes si vzpomínám, že když mi manželka začátkem roku 2003 přinesla tu krásnou novinu, že budeme mít druhé mimčo, jak jsem řekl: „To je skvělý! Kdy máš termín?“ „Začátkem listopadu,“ a já odtušil: „No, doufám, že to nebude sedmého na Auroru, na říjnovou revoluci…“ Samozřejmě, že to tak dopadlo. Ráno 7. listopadu jsem manželku vezl k Apolináři a byl přítomen narození našeho Matěje. Byl to krásný zážitek. Takže od té doby, co se narodil, máme důvod slavit 7. listopad.
Zůstali jsme v Čechách. V létě 2003 jsem se přihlásil do výběrového řízení na Country Managera Swiss International Air Lines. V září jsem se dozvěděl, že v listopadu na tuto pozici nastupuji. Měl jsem velkou radost. Vracel jsem se do letectví, oboru, který mne baví o něco víc než hotelnictví a který jsem také studoval. Swiss byl velkou výzvou už proto, že byl postaven na nepevných základech zaniklého Swissairu. Za čtyři roky, co jsem byl u Swissu, jsme s naším skvělým týmem dokázali, co se týče podílu na trhu, dostat se hodně vysoko a během dvou let zdvojnásobit obrat. Otevřeli jsme také dvě nové linky. Ženevu a následně Basilej. Nicméně bylo logické, že Swiss hledal silného partnera. Jako sólo hráč se dlouhodobě nemohl udržet. Nakonec se rozhodl pro Lufthansu, která koupila sto procent jeho akcií. Na jednu stranu jsem měl radost, že máme tak silného partnera, na druhou jsem tušil, že si fúze vyžádá reorganizaci. Mně osobně v danou chvíli nic nehrozilo, ale cítil jsem, že už to nebude ono. Reagoval jsem proto na výzvu JUDr. Josefa Šestáka, jenž hledal svého nástupce, a zúčastnil se výběrového řízení na pozici Country Managera této firmy. Z něho jsem vyšel jako vítěz a Carlson Wagonlit vedu pátý měsíc.

Jaké jsou vaše vize do budoucna?
Carlson Wagonlit Travel je v současné době v corporate travel jedničkou na českém trhu. Tuto pozici chceme udržet. Jako člověk, který strávil jedenáct let u aerolinií, jsem přesvědčen, že není správně, když letecké společnosti agenturám ořezaly veškeré provize. V obchodním vztahu je totiž normální mít alespoň malou odměnu za to, pokud někomu prodávám jeho produkt. Pro agentury je velice těžké pracovat s nulovými provizemi. Proto bych se chtěl na místní úrovni s bývalými kolegy z leteckých společností pokusit (i když to bude hodně těžké, protože je to dané globálně) narovnat obchodní vztahy mezi agenturami a leteckými společnostmi. Zkusit se domluvit na rozumné spolupráci. Prodej letenek je největší složkou našeho obratu. Carlson Wagonlit Travel ale čím dál víc prodává i návazné služby. Hotely, pojištění, auta, lístky do divadel a na sportovní utkání atd. Dřív se to týkalo hlavně outgoingu, když si u nás někdo bral letenku a chtěl k tomu návazné služby. Moje vize vychází z toho, že obrovský potenciál tkví v oblasti MICE (Meetings, Incentives, Conferences & Exhibitions/E­vents). Té bych se chtěl více věnovat a vytvořit v Carlson Wagonlit Travel oddělení, které bude schopno projekty MICE zpracovávat a postarat se na území České republiky o klienty z této oblasti.

www.carlsonwagonlit.cz