Cancer otevřel záchrannou stanici v historické části Litoměřic

Jiří Plicka a Lenka Šverhartová

Ochrana rozmanitých druhů života a vedení dětí a dospělých k úctě k přírodě jsou důležité. Spousta dětí nepřijde se zvířaty do kontaktu. Jsou vůči nim necitlivé až bezohledné. Proto jsme zřídili tuto záchrannou stanici pro opuštěná zvířata, která má i výukové poslání. Pro děti a mládež zde budeme pořádat různé akce, na kterých se seznámí se zvířaty a najdou k nim zodpovědný vztah. Zvíře není nějaká hračka, sloužící pouze k odreagování. Pokud si kdo nějaké pořídí, je to hlavně o zodpovědnosti. Jsme přesvědčeni, že u toho, kdo se zodpovědně stará o svého zvířecího kamaráda, hrozí daleko menší pravděpodobnost, že bude páchat lumpárny. Dnešní slavností událost je završením našich snah vybudovat společnými silami záchrannou stanici pro drobná zvířata, a zároveň s tím spojit doprovodné služby. Zájem veřejnosti je značný. Při tvorbě konceptu a realizaci záchranné stanice hojně využíváme zkušenosti paní Lenky Šverhartové, která má v této branži bohatou praxi.

Litoměřice, vystavěné na soutoku prehistorických „dálnic“, Ohary a Bílé řeky, protékajících Českým středohořím, po nichž Segovesius se svým vojem doputoval k hoře Rif (viz www.e-vsudybyl.cz, článek: „Počátky naší státnosti 1 – Praotec Čech“), jsou nádherným historickým městem Ústeckého kraje a současně srdcem Zahrady Čech. 20. května 2011 jsem toto město opět navštívil, abych se tu zúčastnil slavnostního otevření Záchranné stanice občanského sdružení Cancer. Při té příležitosti jsem o rozhovor požádal členku výkonného výboru občanského sdružení Cancer paní Lenku Šverhartovou a člena výkonného výboru občanského sdružení Habeas Corpus pana Jiřího Plicku.
Přátelé, zhruba před dvěma měsíci jsem se tu, v novém kongresovém centru, vzniklém invenční adaptací v rekonstruovaném litoměřickém gotickém hradu, zúčastnil celorepublikové konference o regionálním cestovním ruchu „Stop and Stay“. Tohle malebné město a jeho genius loci přímo vybízí k setkávání, k pořádání konferencí a výstav, a to i na téma ochrany přírody. Vaše záchranná stanice se nachází v historické části města, pouze pár set metrů od hradu.
Ano, jsme kousek od hradu i od náměstí. Tato poloha je výhodná, protože kolem nás projde hodně lidí. Spolupracujeme s městem Litoměřice, se zdejší pobočkou Strany zelených a dalšími institucemi, se kterými si vzájemně pomáháme. Především v součinnosti s nimi jsme totiž s to rozvíjet svoji činnost. Ostatně pokud se najde nějaké opuštěné zvířátko, které potřebuje pomoci, jsme v úzkém kontaktu s městskou policií, a tak nás kvůli nim volají třeba i o půlnoci nebo nad ránem. Zatoulaná zvířátka chodíme odchytávat i do okolí Litoměřic a následně se jim snažíme najít nové, hodné majitele. A i po zdravotní stránce jim zajistit kvalitní péči.

Slavnostního otevření záchranné stanice se zúčastnilo mnoho dětí, pro něž jste přichystali naučný zábavní program. Pokud jsem si všiml, malovaly i bezobratlé, a tím ovšem vůbec nemám na mysli ty, kteří vedou naši zemi k zemi (jak se zde v Leitmeritz říkávávalo): „Zu Grund“.
Dětem se líbí různá zvířátka, a bezobratlí, včetně moudrého raka, kterého máme ve znaku našeho členského občanského sdružení Cancer, jsou pro ně zajímavá zvláštnost. Některé děti se jich bojí, a možná i proto je malují. Jak se děti psychicky vyvíjejí, hodně se mění. S nadsázkou lze konstatovat, že zprvu jsou ohebné jako ti bezobratlí živočichové, než dospějí do stádia, kdy se jejich charakter ztvrdí, nezřídka i krunýřem konvencí. Vřelejší vztah ale děti mají k chlupatým teplokrevným zvířátkům, jako jsou psi, kočky, králíci či morčata. Jedním z důležitých poslání naší záchranné stanice je výchova dětí k úctě k životu a ke starším lidem. Aby nebyly bezohledné a sobecké. Zvířátka jim pomáhají chápat smysl života. Že pokud by co špatného udělaly zvířátkům, že se to jednou může přihodit i jim. Na Litoměřicku máme navázány dobré kontakty se základními školami. Jak vidíte, zájem dětí je veliký. Proto máme dohodnuty akce přímo na školách, které pomáhají formovat vztah dětí k přírodě a k životu jako takovému. Akcí je naplánována celá řada. A zájem ze strany škol a samotných dětí značný.

V předchozím vydání Všudybylu dal váš Svaz nezávislých společenství najevo, že nepatříte mezi militantní ochránce přírody. Poukazujete na to, že tam, kde lidé drasticky narušili samoregulační přírodní procesy, např. likvidací původních lesních porostů a jejich nahrazením rychle rostoucími smrkovými monokulturami, není možné nechávat přírodu napospas kalamitám, aby si z nich pomohla sama (viz www.e-vsudybyl.cz, článek: „Cisárove nové šaty v ochrane prírody a cestovný ruch“).
Příroda si už ani v mnoha případech sama pomoci nedokáže, neboť do jejího kdysi přirozeně harmonického rozvoje disharmonicky vpadl svojí hospodářskou činností člověk. Člověk tak nyní sklízí to, co zasel, a je proto povinen přírodě pomoci. A je-li zřejmé, že si příroda není schopna sama pomoci, musí se do toho vložit, a vztahy, které v minulosti pokřivil, narovnat. Svaz nezávislých společenství, do kterého spadá mj. občanské sdružení Cancer, které tuto záchrannou stanici provozuje, dělá všechno pro to, aby splnil úkol, který si před několika lety vytýčil, a tím je budování občanské společnosti, do čehož patří i ochrana přírody, krajiny, rostlin a zvířat. Budování vědomí obyvatel a jejich úctě k životu, protože budeme mít takovou planetu, jakou si dokážeme udržet. Takové životní prostředí, jaké si zasloužíme. Pokud ho budeme i nadále devastovat a dělat přírodě problémy, stejně ošklivě se příroda zachová i vůči nám. Pokusme se proto v rámci svých možností tuto situaci zlepšit a tento náš vklad dát přírodě jako určitý příslib do budoucna.

• http://zverimex.kvalitne.cz