Být racionalistou v iracionální době
04. 01. 2012
PhDr.
Miloslav Ransdorf, CSc
Frakce Evropského parlamentu Sjednocená evropská levice / Severská zelená levice (GUE/NGL) je platformou levicových sil, z nichž každá si zachovává vlastní identitu. Frakce je otevřená politickým hnutím i jednotlivým členům, kteří souhlasí s obecnými rysy jejího programu. Bez ohledu na různé přístupy svých složek se hlásí k evropské integraci, i když v odlišné modifikaci než té stávající. Chce, aby evropská integrace stála na demokratických institucích s tím, že její prioritou má být řešení nejzávažnějších problémů, jimž Evropa čelí, a to rostoucí nezaměstnanost; ochrana životního prostředí; rovný přístup a vymahatelnost práva; nediskriminující postoj vůči těm, kteří kvůli chudobě v zemi svého původu hledají domov a pracovní uplatnění v Evropské unii. Frakce Sjednocená evropská levice / Severská zelená levice (GUE/NGL) chce Evropu fungující na základě solidarity. Je pro vyváženost vztahů členských států, a proto je proti snahám silných států vnucovat svou politiku ostatním.
Otázky energetiky jsou prioritou Evropské unie už od vzniku
předchůdce Evropské unie „Evropského společenství uhlí a oceli“
(Montánní unie). V současné době jsme svědky nebývalého posílení role
Bruselu prostřednictvím vypracování strategie společné energetické
politiky a energetických právních předpisů, závazných pro všech
sedmadvacet zemí Evropské unie a kandidátské země na členství. Poslance
Evropského parlamentu Miloslava Ransdorfa v Bruselu oslovil ředitel
oddělení firemních vztahů „Lukoil Belgie“ J. I. Lavrov, aby diskutovali
o aktuálních otázkách evropské energetické politiky.
Pane Ransdorfe, z pohledu dvou volebních období jste jedním
z nejzkušenějších poslanců Evropského parlamentu. Zasedáte v jeho
klíčových ekonomických výborech. Ve Výboru pro průmysl, výzkum a
energetiku a Výboru pro mezinárodní obchod. Jakou roli pro oblast paliv a
energetiky tyto výbory sehrávají?
Pravděpodobně budete překvapen, ale podle mého názoru hospodaření
s energiemi Evropský parlament věnuje jen velmi malou pozornost. Ta je
upřena na současnou krizi v evropském hospodářství a na otázky
sociální stability.
Především se jedná o studie dodávek energie a poptávku po ní.
V krátkodobém až střednědobém horizontu Evropa potřebuje obrovské
množství energií. Nicméně budoucnost jednoho z významných zdrojů,
kterým je jádro, je v některých zemích Evropské unie otázkou.
Například v Německu po tragédii v japonské Fukušimě se rozhodli
o vyřazování jaderných elektráren do roku 2022, a to navzdory
nepravděpodobnosti výskytu podobné ničivé katastrofy. Nyní je v Německu
odstaveno už osm jaderných reaktorů. A například v Bulharsku, tam bylo
podmínkou pro jeho přijetí do Evropské unie uzavření jaderné elektrárny
v Kozloduj. Podle mého názoru si ne všichni evropští politici jsou vědomi
své odpovědnosti při přijímání rozhodnutí týkajících se odstoupení
od jaderné energie a preferování větrné. Úskalí takto získávané
elektřiny pro rozvodnou síť vysokého napětí atd.
Jaká jsou hlavní ustanovení v současné strategii Evropské unie
v oblasti energetiky? Jak ovlivňují životní prostředí a změny klimatu?
Jak reálné jsou plány na zvýšení podílu energie z obnovitelných zdrojů
Evropského společenství ze současných 10 % na 55 % v roce
2050?
Z pohledu energetické strategie Evropské unie uvedené v programu
20 × 20 × 20, tedy 20% úspora spotřeby energie, 20% náhrada energie
z obnovitelných zdrojů, 20% snížení emisí. V tomto programu, dle mého
názoru, je hodně kontroverzní ustanovení, a ne všechny země Evropské unie
jsou připraveny splnit stanovené požadavky na využívání obnovitelných
zdrojů. Aby bylo možné nahradit jeden jediný blok atomové elektrárny, je
nutné postavit více než jedenáct tisíc větrných elektráren o výkonu
2 MW. Bohužel řada tzv. expertů nechápe, že v hustě osídlené Evropě
je masivní výstavba větrných elektráren nereálná. Jsem přesvědčen, že
v dlouhodobém horizontu musíme pracovat s různými zdroji energie, včetně
té získávané z jádra a spalováním uhlí. Je známo, že například
v Polsku jsou kvalitní zásoby uhlí na dalších tři sta až čtyři sta
let. Souhlasím s odhady mezinárodních expertů, kteří očekávají 35%
podíl ropy a zemního plynu na celkové skladbě zdrojů energie v Evropě
v roce 2030. Budoucnost Evropy bez dovozu ropy a plynu je nereálná.
Nicméně využití uhlí jako zdroje energie, stejně jako vyhlídky
na využití dalších fosilních uhlovodíkových zdrojů Evropské unie,
zapadá do souvislosti s prováděním nákladných projektů zachycování a
ukládání oxidu uhličitého (Carbon Capture and Storage – CCS). V návrhu
Evropské komise se předpokládá výstavba potrubí pro čerpání oxidu
uhličitého do zásobníků.
Myslím, že jsme rukojmími krátkodobých výpočtů a předpovědí. Oxid
uhličitý může být úspěšně využit v petrochemickém průmyslu
i v řadě dalších odvětví hospodářství. K myšlence národních kvót
pro obchodování s emisemi CO2 obecně zaujímám negativní postoj a myslím
si, že je to chyba. V tom vidím nebezpečí dalšího takového obchodu
s novými deriváty se všemi nevyhnutelnými důsledky. Věřím, že
spekulativní faktor v oblasti ochrany životního prostředí by měl být
zrušen.
Jaký vliv mají na volbu zdroje energie takové indikátory trhu,
jako jsou prodejní ceny, výrobní náklady, mezioborová konkurence apod.? Jak
ovlivňují evropskou energetickou strategii, když například jedna
kilowatthodina elektřiny vyrobené ze zemního plynu vyjde daleko levněji než
z větrné elektrárny.
Co se týká cen energií, chtěl bych upozornit na ceny surového uranu. Ty
jsou řádově nižší než jiné zdroje energie, přičemž jeho cena je
poměrně stabilní. Vysoká volatilita cen ropy a zemního plynu, kterou
neovlivňují pouze produkční faktory, je do značné míry závislá na
politických a finančních spekulacích a velikosti skladových zásob.
Sdílím názor řady odborníků, že cena ropy ze 40 až 50 % závisí na
spekulativním obchodování s deriváty na trzích. Deriváty na bázi ropy
výrazně zkreslují reálný obraz o nabídce a poptávce. Podle zpráv
z obchodů s deriváty až na třicetinásobek skutečné ceny ropy. To by
nemělo být. Evropský parlament a Evropská komise musí zavést mezinárodní
pravidla pro nakládání s deriváty a zavést jejich efektivní kontrolu.
Jednou z aktuálních otázek energetiky je rozvoj infrastrukturní
sítě. V říjnu tohoto roku na zasedání Výboru pro průmysl, výzkum a
energetiku s ní vystoupil komisař pro energetiku Günther Oettinger, který
představil postoj Evropské komise k hodnocení projektů v oblasti
energetiky na základě zásady „společného evropského
zájmu“.
Téma transportu energie je v současné době velmi zpolitizované. Stačí
vzpomenout bruselská jednání kolem plynové krize v souvislosti
s přerušením dodávek plynu do Evropy. A i když nikdo nezpochybňuje
platnost smluv, vzhledem k poloze Ukrajiny a Běloruska, přes které plyn
tranzituje, byla zintenzivněna diskuze o diverzifikaci jeho dodávek a
z budování infrastruktury se stalo prioritní témata. Plynová krize, podle
mého názoru, nejtvrději dopadla především na Slovensko a Bulharsko, takže
by z toho měly tyto země vyvodit poučení. Především zbudovat další
zásobníky plynu, které by jim pomohly překlenout nečekané výpadky jeho
dodávek. Není tajemstvím, že zprovoznění severního plynovodu, který
umožňuje dodávat zemní plyn z Ruska rovnou do Německa a následně do
dalších evropských zemí, stále vyvolává odmítavé reakce pobaltských
zemí a Polska.
Řekněte nám něco o procesu průchodu legislativy z Evropského
parlamentu, o rozsahu činnosti ve Výboru pro průmysl, výzkum a
energetiku.
Stanovování hlavních priorit v oblasti energetiky samozřejmě patří
Evropské komisi. Nicméně členové Výboru pečlivě kontrolují všechny
připravené dokumenty a aktivně se zapojují do diskuzí a korekcí a
v Evropském parlamentu kritizují nedostatky týkající se rozesílání
dokumentů.
Jako zpravodaj Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku jsem sledoval
zřizování a využití povinných zásob ropy. Bylo navrženo a v právních
předpisech ustanoveno, že země může držet své rezervy v jiných zemích.
Výsledkem je, že například Kypr udržuje potřebné zásoby ropy ve Velké
Británii a Litva v Nizozemí.
Byl předložen a zaevidován rekordní počet asi půldruhého tisíce
pozměňovacích návrhů poslanců v diskuzním pořadu REACH (registrace,
hodnocení, povolování a omezování chemických látek). Hlasování
o pozměňovacích návrzích trvalo déle než čtyři hodiny. O něco
menší byl počet pozměňovacích návrhů u jednotlivých zpráv, které se
týkaly třetího energetického balíčku a předpisů pro úspory energií.
K současné zprávě o energetické účinnosti je už více než
1800 pozměňovacích návrhů.
.
A jak evropští poslanci chápou složité otázky energetické
regulace? Jak probíhá komunikace s podnikatelskými lídry? Které jejich
poznatky byly uplatněny v projektové dokumentaci? Jak hodnotíte
zpřísnění pravidel interakce mezi podniky a Evropským parlamentem v tomto
roce, „Transparency Register“?
Konzultace s podniky a odborníky je nezbytná. Stovky lidí, kteří
zastupují průmyslová sdružení a jednotlivé společnosti, Evropský
parlament navštěvují. Jednají tam s poslanci a jejich poradci. Sdělují
jim své představy o projednávaných návrzích, přičemž je povinností
každého poslance najít správnou rovnováhu mezi zájmy jednotlivých firem,
společností a spotřebitelů. Je známo, že mnoho velkých společností má
své kanceláře v Bruselu a pravidelně prezentují své zájmy ve
strukturách Evropské unie. To je zcela přirozené, protože právní
předpisy Unie mají rozhodující vliv na aktuální i budoucí podnikání
v Evropě.
Pokud jde o „Transparency Register“, zásadně podporuji transparentní
otevřený přístup k práci s odborníky a lobbisty. Bez nich to nejde.
Samozřejmě je ale potřeba poslance chránit před nežádoucím vlivem
lobbistů, jako se tomu například děje při jednáních o evropském
telekomunikačním trhu.
V září tohoto roku v Evropském parlamentu na zasedání Výboru
pro průmysl, vědu a energetiku poslanci diskutovali o nové směrnici
Evropské komise o energetické účinnosti. Směrnice by mohla obsahovat
zejména návrhy na zavedení pravidel Evropské komise transparentnosti
obchodních smluv na dodávky paliv a energie.
Jsem zastáncem vytvoření vzorového modelu smlouvy Evropské unie na dodávky
plynu, ropy a dalších energií. Takový model smlouvy by mohl
maloobchodníkům a spotřebitelům pomoci navazovat vyváženou a vzájemně
prospěšnou spolupráci.
V evropském parlamentu se často diskutuje o ruské společnosti
Gazprom. Jaký je pohled poslanců na další ruské ropné a plynárenské
společnosti? Jakou radu byste mohli dát ruskému energetickému byznysu,
který postupně rozšiřuje svou přítomnost na evropských
trzích?
Nepovažuji se za znalce ruského ropného byznysu, a proto nemám právo na
žádné doporučení. Ale řeknu vám, že se mnozí lidé v Evropě obávají
takového energetického vlivu, kterým Rusko disponuje. Rusko je na prvním
místě na světě v produkci zemního plynu a je lídrem v produkci ropy.
Převaha ruské energie je objektivním faktorem. Odhaduje se, že více než
šedesát zemí už dnes snížilo svoji produkci ropy a plynu. Společnost
Media démonizuje Rusko jako energetickou supervelmoc, kterou je radno
respektovat. Rusko a Evropská unie by však měli být nejen partnery, ale
řekl bych, že i přáteli. Pokud na to nepřistoupíme, bude docházet ke
konfliktům. Budoucnost Evropy a Ruska je neoddělitelná. Ruským společnostem
bych doporučil zlepšit komunikaci s partnerskými společnostmi a
organizacemi v Evropě. Jako pozitivní příklad uvedu Norsko, které sice
není členem Evropské unie, ale významně se na téma energetiky angažuje
v Bruselu. Mnohé norské společnosti mají kanceláře právě zde kvůli
tvorbě ceny a aktivně se zapojují do obchodních setkání, seminářů,
konferencí, výstav. Pořádají prezentace atd. V obchodu jsou důležité
kontakty, aby se lidé znali navzájem.
Jste proslulý filozof, uznávaný odborník na historii reformace.
Vydal jste několik knih o Jeffersonovi, Lutherovi, Marxovi, Konradovi, Che
Guevarovi a dalších historicky významných osobnostech. Jakým směrem se
ubírá váš filozofický výzkum?
Chystám vydat knihu o odkazu Marxe a realitě moderního světa s krizí a
problémy životního prostředí. Dalším předmětem mého zájmu je
neoplatonismus. Plótínos chtěl být racionalista v době, kdy tomu nepřál
okolní svět. Další má práce je věnována filozofii scholastiky ve
středověké Evropě. Co mne v Evropském parlamentu zaráží, je odmítavý
postoj k vědě, novým teoretickým konceptům a modelům. V zásadě to je
velmi nebezpečný jev, protože Evropa byla vždy hrdá na svého
progresivního ducha. Musíme se vrátit k evropské tradici racionalismu a
humanismu, kterému říkám ve svém díle „průkopnický duch“.
Potřebujeme nové významné evropské projekty a oblasti nanotechnologií,
chemie, fyziky a dalších vědních oborů, které jsou součástí velké
koncepce evropské modernizace.
Pane Ransdorfe, děkuji za zajímavý rozhovor, přeji vám hodně úspěchů ve všech směrech vašeho konání.
Zpracoval J. Lavrov v Bruselu, 14. listopadu 2011
