Být připraveni se o sebe postarat

Se členem Zemědělského výboru a Kontrolního výboru a předsedou Podvýboru pro lesní a vodní hospodářství, poslancem Danielem Petruškou se potkáváme na půdě Parlamentu České republiky, a tak mne napadá jistě nepřiměřený starozákonní příměr k Danielu v jámě lvové. Pane Petruško, proč jste se dal na profesionální dráhu politika?
Protože mám za to, že legislativní prostředí, v němž jsme nuceni žít, blokuje svobodnou aktivitu lidí. Jsem podnikatel a jsem přesvědčen, že je s tím třeba něco udělat, a proto se do tohoto procesu pokusím zapojit.

Tvrdíte, že jste podnikatel, ale nyní jste zákonodárce…
To se nevylučuje. Za prvé jsem nezměnil svoji identitu a přístup k věcem a za druhé jsem ze svých firem neodešel úplně. Majetku se přeci nebudete zbavovat proto, že jste přechodně v politice. Takže můj zájem usnadnit lidem cestu ke svobodné aktivitě trvá a politika je k tomu prostředkem. I když na politice mne fascinují spíš negativní věci. Narážím na to, že v ní lidé mívají motivaci, s níž se nedokáži ztotožnit. Konkrétně ti, kteří neuspěli, jsou ochotni, coby pomstu za svoji zhrzenost, škodit, škodit, škodit. Ale nejen přímým účastníkům svého debaklu, ale společnosti jako takové.

Na začátku úvodníku tohoto vydání Všudybylu říkám: „Vstupem do Evropské unie se podnikatelským subjektům registrovaným v Česku ani ne tak otevřely trhy původní patnáctky, jako se Česko stalo místem vyskladňování superdotovaného zboží firem z těchto zemí a náš stát donátorem laciné pracovní síly.“
Poté, co jsem se stal členem Zemědělského výboru, považuji naše členství v Evropské unii za velmi kontroverzní. Mně v osobním, v podnikatelském a ani politickém životě členství v EU nic nepřineslo. To, že nemusím na hranicích vytáhnout pas? Příště ho klidně vytáhnu, pokud výměnou za to budu vědět, že jsme potravinově soběstační. Že si z nás nikdo nedělá kolonii. Že jsme svéprávní v legislativě a rozhodování. Mám dojem, že toto uskupení přestalo plnit původní funkci. Místo toho, aby bylo zónou volného trhu, pohybu lidí a kapitálu, je vše tak přeregulované, že to nemůže fungovat. Navíc dochází k obrovskému přerozdělování. Je to návrat k socialismu a jsem přesvědčen, že to špatně skončí. Už dnes je proto třeba být připravený na to, až se tak stane, abychom byli schopni se o sebe postarat.

Jste poslancem za volební Kraj pardubický.
Bydlím v Pardubicích a to město se mi moc líbí. Spojuje v sobě přednosti velkoměstského života a zároveň klidu komornějšího prostředí, které by se v Praze těžko hledalo. Pardubický kraj i samotná jeho metropole skýtá obrovský potenciál přitahovat turisty a účastníky kongresových akcí jak z republiky, tak i z jiných států. V celém kraji se otevírají turistická informační centra, vytvářejí se mikroregiony. Máme stovky atraktivních turistických cílů. Hory, terény vhodné pro cykloturistiku, infrastrukturu pro jezdecký sport a hipoturistiku, řadu významných vodních ploch, u nichž se dá kempovat atd. Nesmírně významným činitelem pro hospodářský rozvoj a rozvoj cestovního ruchu je pardubické letiště, už proto, že Pardubice jsou nejen významným dopravním uzlem, ale i univerzitním centrem dopravy.

Pane Petruško, jste předsedou Podvýboru pro lesní a vodní hospodářství. Co řádění vichřice, polomy a turismus?
Vichřice a polomy nás hodně potrápily. Napáchaly obrovské škody v oblasti, kterou mám na starosti. Poslední týdny se odstraňování škod a následné distribuci dřeva věnuji velice intenzivně. Turisté v polomech, to je také „velice zábavná“ věc. Dobrodružná aktivita či pro někoho adrenalinový sport? Kromě několika míst Šumavy nemám informace, že by polomy měly zásadní dopad na cestovní ruch. Že by výrazně oslabily výkonnost tohoto hospodářského odvětví.

petruskad@psp.cz