Brno, kosmopolitní metropole hrdých lidí

Roman Onderka

Brno se snaží lákat turisty. Mohl bych zmínit řadu projektů, které jsme nastartovali, z nichž některé jsou téměř ve finále. Určitě to je brněnské podzemí – trasa měšťanskými sklepeními pod centrem města, která, a to i svými expozicemi, připomíná bohatou historii Brna. Pak přejít k brněnské hvězdárně, kterou přebudováváme na exploratorium, které by mělo ve spolupráci s Masarykovou univerzitou být částečně i vědeckým pracovištěm. Atraktivitami a cíli, které do Brna přivádějí kupní sílu spotřebitelů odjinud (chcete-li, hostů, návštěvníků, turistů), jsou i umělecké a sportovní události. Jako např. Divadelní svět, Mezinárodní festival Janáček Brno, bienále Sochy v ulicích, kdy se snažíme, aby sochy vystoupily z kamenných budov a lidé je potkávali na svých cestách do školy, do práce, za zábavou. A samozřejmě i největší festival, který v době svého konání noc co noc přináší Brnu velkolepá komponovaná ohňostrojná představení, a to festival Brno – město uprostřed Evropy, jehož součástí, kromě mnoha dalších akcí, koncertů apod., je přehlídka ohňostrojů nejlepších ohňostrůjců světa Ignis Brunensis.

S primátorem statutárního města Brna panem Romanem Onderkou, coby stínovým ministrem dopravy, jsem se původně chtěl potkat kvůli dopravnímu Všudybylu. Potkáváme se ale až 18. dubna 2011, v době, kdy pracuji na vydání Všudybylu, jehož hlavním tématem je MICE.
Pane primátore, Brno je jednou z nejvýznamnějších středoevropských veletržních metropolí.
Brno je jedním z měst, které má z tohoto hlediska být na co hrdo. Náš veletržní areál je určitě dost odlišný od výstavišť, která v Evropě vídáme. Je to dáno hlavně architekturou pavilonů.

Bezesporu. Zejména jeho funkcionalistické stavby by si zasloužily být na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO, obdobně jako vila Tugendhat, o jejímž slavnostním vyhlášení zápisu 16. srpna 2002 informovalo sedmé vydání Všudybylu 2002 (viz www.e-vsudybyl.cz, článek: „Vila Tugendhat, sym­bolika pro Brno mnohem hlubší“).
S tím bych i souhlasil. Z architektů, jež historie označila za ty, kteří svojí tvorbou umožnili vyniknout funkcionalismu, dva působili v Brně. Ludwig Mies van der Rohe, jehož vilu Tugendhat jste zmínil, a profesor brněnské techniky Bohuslav Fuchs, tvůrce Moravské banky na náměstí Svobody, Masné burzy, hotelu Avion, brněnských kaváren aj., a v neposlední řadě pavilonu na brněnském výstavišti. Jejich architekturu přijíždí do Brna obdivovat celý svět. Architektura byla a je pro Brno signifikantní. S památkami UNESCO je ale vždy jeden velký problém. Na jedné straně do míst, kde jsou, přivádějí spousty utrácivých návštěvníků z celého světa, avšak když dochází k jejich údržbě, opravy a rekonstrukce bývají několikanásobně dražší než u jiných památkových objektů. Pavilony na brněnském výstavišti, nejen historické z dvacátých let minulého století, jsou výjimečné. Dnešní doba však vyžaduje jednolité plochy, které jsou s to pojmout obrovské expozice. Proto Veletrhy Brno staví nové pavilony a jsme velmi hrdi na to, že jeden z největších v Evropě je právě na území města Brna. Z tohoto pohledu se má Brno opravdu čím pyšnit. Když se bavíme s generálním ředitelem panem Jiřím Kulišem nebo s předsedou představenstva akciové společnosti Veletrhy Brno panem Herbertem Vogtem, vždy si vzájemně přejeme, aby už konečně nastalo razantnější hospodářské oživení. Aby firmy měly daleko větší potřebu vystavovat na některém z našich veletrhů.

Pane primátore, jak jsem zmínil, měli jsme se potkat už dřív, leč musel jsem do Baku na Světové fórum o mezikulturním dialogu – World Forum on Intercultural Dialogue. Ostatně, ačkoliv si do této chvíle ze mě dělá můj sedmaosmdesátiletý táta legraci, že jsem doktor přes Všudybyl, doktorát Univerzity Karlovy mám ze sociologie a kulturologie. No a na tomto kongresu jsem se potkal s řadou ministrů kultury, mj. i jedním, který sice neznal Česko, ba ani Praha mu nic neříkala, zato při vyslovení jména Brno se mu rozzářily oči: „Ano, u nás všichni známe Brno.“ Díky vynikajícím zbraním zná jméno vašeho města snad celý svět. A nejen Velká Británie, kde ještě historicky nedávno licenčně vyráběli lehké kulomety BREN, konstrukčně vycházející z úspěšného československého lehkého kulometu vz. 26., vyvinutého v brněnské zbrojovce.
Brno má řadu předností. Ne vždy je všechno ale vnímáno jako přednost, jako např. zbraně, které spojencům pomohly vyhrát druhou světovou válku. Na světě je mnoho měst, které se pyšní jednou dvěma věcmi, na něž upnou svůj marketing. Brno tím, jakými epochami procházelo, je kosmopolitní metropolí opravdu hrdých lidí. A mohl bych zajít hluboko do historie, kdy jsme jako jedno z mála měst měli vůli odolat švédským vojům pustošícím v době třicetileté války střední Evropu. Díky pivovaru Starobrno si Brno z té doby dodnes uchovalo právo várečné. Výjimečných věcí tu máme opravdu hodně. Již zmiňovaná památka UNESCO – vila Tugendhat k nám láká návštěvníky z celého světa, z bohatého Dálného východu i obou Amerik. Brno je i městem soudnictví, neboť na našem území sídlí nevyšší české justiční instituce včetně Ústavního soudu. Jsme i městem největší sportovní události konané v Česku – Velké ceny Brna, která každoročně do naší vlasti přivádí desítky a desítky tisíc zahraničních návštěvníků, a jsme hrdi i na to, že jeden z Brňanů jezdí právě tyto nejprestižnější závody, a to motocyklový závodník Karel Abrahám. Brno je i univerzitním městem, protože ze zhruba tří set osmdesáti tisíc obyvatel Brna je na pětaosmdesát tisíc vysokoškolských studentů. Těch oblastí je mnoho. Proto se naše město nesoustřeďuje jen na jednu nebo dvě. Snažíme se podporovat všechny. Díky tomu máme možnost na svém území vítat řadu hostů. Ať při příležitosti summitu evropských prezidentů nebo návštěvy papeže aj. Máme tu největší divadelní festival v Evropě – Divadelní svět, který se odehrává jak v kamenných budovách, tak i na ulicích. Určitě jsme hrdi na své rodáky a osobnosti, které v Brně působily. K těm nejproslulejším bezesporu patří šestý opat Augustiniánského opatství na Starém Brně, zakladatel genetiky, Gregor Johann Mendel a světově uznávaný hudební skladatel Leoš Janáček, který v tomto opatství navštěvoval klášterní školu.

Pane primátore, v Brně na vojenské akademii vystudovala spousta dnes ve svých zemích vysoce postavených osobností. Nestálo by za to udělat pro ně v Brně setkání?
Univerzita obrany je také výjimečná záležitost. Nicméně se obávám, že kdyby přijeli všichni, kteří v Brně studovali, potřebovali bychom na to stadion, a že ne každý by se tu s každým rád potkal. Byli totiž z různých částí politického spektra, a i dnes jsou mnozí reprezentanty zemí odlišného směřování. Nicméně MICE (meetings, incentives, congresses & exhibitions industry) a zejména kongresová turistika je hospodářsky vysoce přínosnou oblastí. Brno se snaží využívat tohoto fenoménu, a to ať se dotýká vědy, školství, byznysu, sportu nebo umění. Ve spolupráci s univerzitami tu chceme vybudovat takové projekty, jako je CEITEC – Středoevropský technologický institut, dostat do Brna špičkové vědce a dělat tu kvalitní vědu. Brno se tak stává jediným městem v Evropě, které bude spolupracovat s Mayo Clinic. Budou se tu testovat a vyvíjet nové léky na nemoci, s nimiž si zatím neumíme poradit.

No, zatím si neumíme poradit ani sami se sebou. Veřejnost a všechny dosavadní vlády (kromě té prozatímní) a parlamentní strany našeho exportně orientovaného státu doposud nezačaly cestovní ruch vnímat jako takřka nevyčerpatelný zdroj vysokých příjmů státu, jako obchodní platformu, jež generuje zahraniční inkaso a zvyšuje kupní sílu vnitřního trhu.
U nás je velký problém. Jako kdyby mnozí vnímali, že finančně lze zhodnotit pouze zboží, které je možné si zabalit a odnést. Málokdo chápe, že cestovní ruch, právě díky tomu, že (zejména kvůli zážitkům a poznávání) do zemí a lokálních ekonomik přivádí spotřebitele odjinud, je úžasný byznysem indukujícím obrovská množství pracovních míst v oborech, které s terciální sférou služeb a cestovním ruchem (kromě toho, že pro jejich zboží vytváří odbytiště) nemají nic společného. Některé státy jej díky své prozíravosti dokázaly uchopit a těží z něj po všech liniích. Systematicky si budují pověst pohostinné, atraktivní, bezpečné země, kde mají přehledno, čisto a pořádek. Jejich politici i ostatní obyvatelé se střeží dělat doma, natož v zahraničí, ostudu. Jiné země to nedokážou. A v případě Česka se dokonce pyšní tím, že kdekoho uráží. Takový přístup nepoškozuje jen obchodní zájmy Česka, ale obdobně škodí i v takto praktikujících dalších zemích. Vše se jeví tak, že největší problém s tím mají státy, které si cosi potřebují dokazovat a historicky měly nebo dosud mají co do činění s komunistickými režimy.

• www.brno.cz