V rámci projektu „Propagační a mediální kampaň Ústeckého kraje“ podpořeného v rámci Regionálního operačního programu Severozápad se Ústecký kraj snaží o změnu negativního vnímání a mediálního obrazu našeho kraje. Od letošního roku se tak budete setkávat s novým logem „Brána do Čech“, novou grafikou propagačních materiálů a především tímto novým turistickým por­tálem. Ústecký kraj tak bude prezentován pros­třednictvím čtyř turistických destinací, kterými jsou:

České Švýcarsko  
Nejcennější oblast kraje v sobě zahrnuje především národní park České Švýcarsko, dále chráněnou krajinnou oblast Labské pískovce, část chráněné krajinné oblasti Lužické hory a celý Šluknovský výběžek. Právě zde se nachází dominanta a perla celé oblasti, kraje, a dokonce i republiky a Evropy – Pravčická brána. Unikátní pískovcový útvar je největší svého druhu v Evropě a může se s přehledem rovnat i mnohým dalším ve světě. České Švýcarsko v sobě ukrývá i turisticky oblíbené Hřensko se soutěskami na řece Kamenici, které ovšem utrpělo loňskými povodněmi a čeká ho tak náročná oprava. V Hřensku, kde Labe opouští Česko, je zaznamenán nejnižší bod v republice (115 m n. m.). Za zmínku určitě stojí Jetřichovice se známou trojicí skal – Vilemíninou stěnou, Mariinou a Havraní skálou, Kyjovské údolí podél řeky Křinice plné fenomenálních skalních útvarů, které je možné projít doslova křížem krážem, či přírodní památka Tiské stěny v chráněné krajinné oblasti Labské pískovce s jedinečným skalním městem, které je možné projít jak „po zemi“, tak po vršku skal. České Švýcarsko nabízí kromě skal, i když právě ty ho řadí na první příčky v návštěvnosti a významu na mezinárodní úrovni, například golfové hřiště v Janově, nespočet pěších tras a cyklotras. Více informací naleznete na www.ceskesvycarsko.cz.

České středohoří  
České středohoří je území přibližně třikrát větší než České Švýcarsko. Tvoří ho stejnojmenná chráněná krajinná oblast s dominantními městskými centry, jakými jsou Litoměřice, Roudnice nad Labem, Terezín a částečně také Ústí nad Labem. Dokonce sem zasahuje i malá část chráněné krajinné oblasti Kokořínsko. Přírodní krásy Českého středohoří dokázal ocenit dokonce slavný německý cestovatel Alexander von Humboldt, který označil výhled z Milešovky (největrnější místo v Česku) za nejkrásnější na světě! Unikátní scenérii řeky Labe vstupující do Českého středohoří, Portu Bohemicu, můžete obdivovat v kterémkoliv ročním období. Řeka zarytá ve svém zvlněném prostředí, tvořící nádherné krajinné obrazy, je raritou, kterou se nemůže pochlubit jen tak někdo. Tyto obrazy zachycovali významní malíři, například Ernst Gustav Doerel, a zachycují je i současní umělci a fotografové, jako například Pavel Bergr, který se narodil přímo na hradě Střekově v Ústí nad Labem. Kromě přírodních krás stojí za návštěvu třeba romantický výletní zámeček Větruše s nádherným výhledem na město a hornaté okolí. Více informací naleznete na www.ceskestredohori.cz.

Krušné hory  
Nejhornatější částí kraje je souvislý pás, který je součástí celého pohraničního horstva severozápadních Čech. Nejvýše položené místo se nachází na Klínovci, ale jeho vrchol (1244 m n. m.) leží už v sousedním Karlovarském kraji. Proto se jako nejvyšší vrchol uvádí Macecha (1113 m n. m.) v okrese Chomutov. Krušné hory nabízejí řadu možností jak trávit volný čas. Jsou protkány stovkami kilometrů jak pěších tras, tak cyklotras, v zimě se nabízí Krušnohorská bílá stopa jakožto královna běžeckých stop, řada skiareálů pro sjezdové lyžování a snowboardy s kompletními službami. Krušné hory mají svůj název odvozený od slova „krušit“, což bylo spjato s hornickou činností a úpravou rudy. Nejde tedy o krušné, smutné, těžké a ztrápené hory. Přesvědčit se o tom můžete například výletem do Krupky, kde se kromě návštěvy štoly Svatý Martin můžete nechat vyvézt na Komáří Vížku nejdelší sedačkovou lanovkou v Česku, návštěvou Podkrušnohorského zooparku v Chomutově a ZOO v Děčíně a Ústí nad Labem. V Mostě na vás čeká několik „dromů“: autodrom, hipodrom, aquadrom. Patříte-li mezi milovníky golfu, v Krušných horách určitě navštivte golfové areály v Teplicích, Dubí, Mostě, či Libouchci. Dalším fenoménem Krušných hor je lázeňství, které zde má dlouholetou tradici. Kromě evropsky proslulých Teplic můžeme jmenovat Mšené Lázně, dále Dubí nebo Bílinu, známou svou kyselkou.
  
Dolní Poohří  
Dolní tok řeky Ohře je naprosto jedinečnou lokalitou kraje. Jsou zde vedle sebe hned tři nádherná královská města: Kadaň, Žatec a Louny. Společným jmenovatelem celé oblasti je chmel. Místní raritou je Chrám chmele a piva v Žatci (www.chchp.cz). Toto označení v sobě skrývá rozsáhlý areál věnovaný všemu, co se týká piva. Žatec je místem, kde se natáčelo více než sto českých i zahraničních filmů a reklam a chmelařské budovy v Žatci jsou kandidátem na zápis do seznamu UNESCO. Nádherné historické jádro má město Kadaň, která se může pochlubit třeba hradem, františkánským klášterem, křížovou cestou, věží historické radnice na centrálním Mírovém náměstí, kostelem Povýšení sv. Kříže, barbakanem (předbraní) Žatecké brány z roku 1458. Kadaň má dokonce na svém náměstí nejužší ulici v Česku, a to tzv. Katovu uličku, která v nejužším místě měří 66,1 cm. Louny, perla na řece Ohři, nabízí z místních zajímavostí muzeum se stálou expozicí dějin husitství a tematické výstavy, které se obměňují. Dominantou města je chrám sv. Mikuláše, chlouba české gotiky. Za zmínku stojí Žatecká brána z roku 1500 či Galerie Benedikta Rejta. Zajímavostí je Březno u Loun, kde se nachází areál skanzenu rekonstruovaných pravěkých a raně středověkých staveb. Na rozdíl od jiných skanzenů v Evropě jsou zde sídlištní objekty postavené přibližně na půdorysech objevených při výzkumu této archeologické lokality.

Brána do Čech – Ústecký kraj

Bc. Radek Vonka

Ústecký kraj jsme loni rozčlenili na dílčí turistické destinace České Švýcarsko, České středohoří, Krušné hory a Dolní Poohří, které souhrnně prezentujeme jako „Bránu do Čech“. Řídíme je prostřednictvím destinačních agentur, které spoluzakládáme nebo podporujeme. Jsem toho názoru, že obce a města by samy cestovní ruch řídit neměly, ale že by při jeho usměrňování měly spolupracovat s oborovými a zájmovými asociacemi a především s místními podnikateli. Co se týče řízení cestovního ruchu municipalitami, kontinuita této činnosti nezřídka končí s jejich volebním obdobím. Jednou se tak podporuje cykloturistika, za čtyři roky hokej apod., čímž trpí dlouhodobá koncepční podpora rozvoje aktivit cestovního ruchu.

S radním pro cestovní ruch Ústeckého kraje Bc. Radkem Vonkou se potkáváme 24. března 2011 v Litomě­řicích, kde zahajoval celorepublikovou konferenci o regionálním cestovním ruchu „Stop and Stay“.
Pane radní, Ústecký kraj má v české mytologii prvořadé postavení. Rovněž i co se týká architektonických, historicky kulturních a přírodních atraktivit. Ve vašem kraji se nacházelo nejvyšší místo naší, v roce 1938 zradou Velké Británie a Francie územně okleštěné vlasti, hora Milešovka, a dosud i nejnižší, tam, kde Bílá řeka – Labe naši zemi opouští. Díky úrodné sopečné krajině jste nazýváni Zahradou Čech. Bohužel, vidění Ústeckého kraje je dosud v myslích některých lidí pokřiveno epochou, která se k životnímu prostředí chovala víc než surově.
Ano, za minulého režimu jsme byli územím, kde se především těžilo hnědé uhlí, vyráběla elektřina a dominoval chemický průmysl. Po r. 1989 zde došlo k restrukturalizaci a odsíření elektráren a v souvislosti s tím i k radikálnímu ozdravění krajiny, a to přesto, že se zde stále vyrábí přes šedesát procent české elektrické energie. Dá se říci, že jsme krajem rozporů, který má na straně jedné provozované, tj. nezrekultivované, povrchové uhelné doly, na druhé takové perly jako České Švýcarsko, kde startoval turismus na území Rakouska-Uherska. Dalšími turistickými destinacemi, na něž jsme loni rozčlenili náš kraj a které souhrnně prezentujeme jako „Bránu do Čech“, jsou České středohoří, Krušné hory a Dolní Poohří. Brána do Čech je i názvem internetového portálu, který byl vyhlášen „Nejlepším turistickým portálem roku 2010 v České republice“. Je unikátní i tím, že jeho prostřednictvím lze sdílet zážitky, vyjadřovat názory na turistická místa, trasy a akce. V této době pracujeme na jeho anglické a německé verzi. Portál prezentuje na půldruhého tisíce cílů. Na základě zadání kritérií, které by mělo hledané místo splňovat, se vám na www.branadocech.cz dostane relevantní nabídky. Zadávací kritéria pamatují i na hendikepované imobilní turisty. Součástí nabídky je i vyhledávač významných akcí, které se budou na území našeho kraje konat.

V úbočích svahů Kamenné hůrky v 785 m n. m. v Krušných horách severně od Chomutova pramení řeka Bílina. Její povodí čítá úctyhodných 1071 km2. Bystře spěchá mezi Krušnými horami a Českým středohořím loukami s břehovými porosty pod starodávnými kamennými mosty obcí a městeček. V šestém vydání Všudybylu 2009, v reportáži ze splutí této řeky, v souvislosti s návštěvou pomníku připomínajícího mýtický příchod Libušiných poslů do Stadic, píši, že se k němu dá nejen doplout lodí po Bílině, ale že pro „kolouše“ a turisty do Stadic vede jak železnice a silnice, tak cyklotrasy. A končím konstatováním, že jen málokoho tam vede národní hrdost (viz www.e-vsudybyl.cz, článek: „Po řece Bílině za Přemyslem Oráčem“).
Máte pravdu, uvědomil jsem si to předloni. Ústecký kraj má na svém území nejen pomník Přemysla Oráče, ale i Říp a slavný dub v Peruci, kde se odehrál nejstarší u nás písemně zaznamenaný milostný příběh – Oldřicha a Boženy. Na těchto třech místech spojených s českou státností jsme postavili projekt: „Vydejte se po stopách Praotce Čecha aneb Staré pověsti české v Ústeckém kraji“, viz www.praoteccech.cz. K těmto třem turistickým cílům jsme připojili ještě dalších cca pětadvacet na Litoměřicku, Ústecku a Teplicku. Projekt má výtvarně nápaditou tvář tak, aby oslovil děti, kterým rodiny zpravidla podřizují trasy svých výletů. Jsme přesvědčeni, že místa spjatá s mytickým příchodem Praotce Čecha nebo povoláním Přemysla Oráče na Vyšehrad se významně dotýkají české státnosti a státu, který v obdobných hranicích trvá až dodnes. Poznávání těchto míst se vyplatí i z hlediska budoucnosti naší země, neboť u dětí probouzí hrdost na svoji vlast.

Coby žák Vojenské hudební školy jsem čtyři roky žil v Roudnickém zámku. V té době, v sedmdesátých letech minulého století, v jeho sklepech byly z jedné strany sudy s vínem a z druhé s pivem. Pivo už se v Roudnici nad Labem nevyrábí, zato tam dodnes zrají vína, která tradičně nacházejí uplatnění při státních návštěvách na Pražském hradě.
Promiňte, ačkoliv jsme krajem ušlechtilých vín, začnu pivem a žateckým chmelem, který je světově proslulou komoditou. Na Žatecku se pěstuje víc než osm set let. To se odrazilo na krajině, rázu města i na lidech, kteří zde kdy žili a žijí. Takto výrazným způsobem se chmel a pivo totiž potkávají na jediném místě na světě, a to právě u nás. Tento fenomén způsobil, že se v centru Žatce nachází soubor objektů bývalých sušáren a balíren chmele, v nichž byl díky podpoře Evropské unie zbudován a loni otevřen Chrám chmele a piva, který určitě stojí za návštěvu. Nevídaný je chrámový pivní maják s orlojem, z něhož je ojedinělý výhled do okolí. A teď k našemu vínu. Každý, kdo se podívá na vinařskou mapu České republiky, uvidí, že spoustu vinařských oblastí máme na jižní Moravě, ale ta naše litoměřická a ústecká oblast, těžící z půd sopečné krajiny, je z nich zdaleka největší – Roudnice, Žernoseky, Chrámce, Mělník atd. Ano daří se tu produkovat i vysoce kvalitní vína, a tak když jedu na zahraniční cesty, vždycky s sebou, coby prezent, spolu s publikací o Národním parku České Švýcarsko, vezu naše vynikající vína.

O Teplicích, coby lázeňském městě, jsem poprvé slyšel od rodičů, kteří se tam brali v Červeném kostele a bydleli v ulici U vlastního krbu. Jsou rodným městem mé sestry. Táta tam pracoval jako konstruktér v Ignisu a maminka dojížděla učit do Litvínova.
Teplice jsou bezkonkurenčně nejstaršími léčebnými lázněmi na území České republiky. Léčivé prameny tu byly uctívány již v pravěku. Následně pak Kelty a antickými Římany. Teplice, díky uzdravujícím účinkům a mezinárodní prestiži, byly nazývány Salonem Evropy, kde se scházeli a léčili panovníci, diplomaté i slavní umělci. Jsem rád, že provozovatel tamních léčebných lázní, společnost Lázně Teplice v Čechách, a.s., v této tradici úspěšně pokračuje špičkovými službami i v nastávající 857. lázeňské sezoně.

Místo, kde se poslední dobou v Ústeckém kraji vyskytuji nejčastěji, kromě hřebenových partií Krušných hor, je Bořeň, strmící nad městem Bílinou. Jsou tam parádní, úžasně rozmanité lezecké cesty. Včetně několikadélkových v severní stěně. Ostatně od dob, kdy jsem bydlel a pracoval v Litvínově, jsem dodnes členem Horolezeckého oddílu Lokomotiva Teplice, který pečuje o Tiské stěny. Váš kraj ale oplývá i dalšími lezeckými lokalitami.
Začal bych nelezeckou památnou horou Říp. Říp je stolová hora. Ještě někdy před dvě stě lety nebyl zalesněn. Vypadal podstatně jinak, než jak jej známe dnes. Bořeň, to je rovněž mystická hora. Asi každého, kdo kol ní projíždí, dokáže zaujmout. Z ní to její kouzlo ztuhlých pramenů magmatu přímo vyzařuje. Oblast Tiských stěn, Labských pískovců a Českého Švýcarska, to je asi to nejlepší, co tady máme. Jsem rád, že se zúročuje práce, kterou jsme tam odvedli. Připomenu ocenění, které nám dala Evropská komise: „Evropská excelentní destinace“. Za pár dolarů se nám podařilo nominovat Pravčickou bránu do soutěže Sedm novodobých divů světa, a dostali jsme se až do semifinále. Díky tomu jsme pak zdarma dosáhli zveřejnění mraků reportáží, článků a televizních vstupů. V roce 2009 v Praze došlo k dvaceti až třicetiprocentnímu poklesu návštěvnosti, kdežto my na elektronických turniketech v národním parku České Švýcarsko zaznamenali dvacetiprocentní nárůst. Takže je zřejmé, že i turismus je o řízeném marketingu, a kdo to v České republice nepochopil, bude čím dál víc pozadu.

 

• www.kr-ustecky.cz
• www.branadocech.cz
• www.proateccech.cz