Na základě požadavků Evropské unie a příslušných mezinárodních organizací civilního letectví rozhodla vláda ČR o novelizaci zákona č. 49/1997 Sb. o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb. o živnostenském podnikání ve znění pozdějších předpisů. Součástí této novelizace bylo vytvoření nezávislé instituce, která odborně zjišťuje příčiny leteckých nehod a incidentů, provádí prevenci a významně tak přispívá k bezpečnosti civilního leteckého provozu. Výsledkem provedených prací byl zákon č. 258/2002 Sb., kterým se měnil zákon č. 49/1997 Sb. o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb. o živnostenském podnikání ve znění pozdějších předpisů, kterým se mj. zřídil Ústav pro odborně technické zjišťování příčin leteckých nehod.
Bezpečnost na světové úrovni
10. 07. 2004
V souvislosti s hlavním tématem tohoto vydání Všudybylu jsem si
dovolil oslovit ředitele Ústavu pro odborně technické zjišťování
příčin leteckých nehod Ing. Pavla Štrůbla. Pane řediteli, již více než
měsíc je Česko součástí Evropské unie. Díky komunikačním technologiím
a letecké dopravě osob se svět stává jakousi globální vesnicí. Nejenže
více lidí cestuje v relativně krátkém čase na velké vzdálenosti, ale
jak kdysi ve svých předscénách z Osvobozeného divadla prohlásil Jan
Werich: „Kdysi, když jeden panovník chtěl vzkázat tomu druhému, že je
vůl, to to trvalo. Dneska to nestačí ani doříct a už jsou toho plné
noviny.“ Tento příklad uvádím proto, že vzdor tomu, že na českých
silnicích a dálnicích v rámci pozemní dopravy umírají tisíce lidí,
nikdo se nad tím moc nepozastavuje. Zkrátka, když je zabíjení (se) na
denním pořádku, všem jakoby otrne. Ale když se stane cokoliv ve statisticky
bezkonkurenčně nejbezpečnější oblasti dopravy? To je jiné kafe…
V tom máte pravdu. V hromadných sdělovacích médiích se poměrně často
objevují informace i o závadách letecké techniky, přičemž jsou
zpravidla zveličovány dimenze. Letecká doprava patří v České republice
i ve světě k nejbezpečnějším. Statistiky o ní nevycházejí
z žádných odhadů, natož novinových článků, ale z faktických údajů.
My, jako Ústav pro odborně technické zjišťování příčin leteckých
nehod, a i obdobně zaměřené instituce po celém světě, jsme povinni je
vyhodnocovat a předávat o nich závěrečné zprávy a statistiky do
Mezinárodní organizace pro civilní letectví ICAO a do ústředí
Eurocontrolu. Zde se zpracovávají a na jejich základě do života uvádějí
bezpečnostní opatření.
Ústav pro odborně technické zjišťování příčin leteckých nehod
byl u nás v Česku zřízen teprve před rokem. Co jste dělal před tím?
Absolvoval jsem vojenskou akademii, byl vojenským pilotem a létal různé typy
letadel. V roce 1993 jsem byl jmenován do funkce nejvyššího inspektora
vojenského letectva a PVO ČR. V roce 2002 jsem odešel z armády a
nastoupil na Ministerstvo dopravy ČR na odbor civilního letectví. Mým
hlavním úkolem bylo „postavit“ Ústav pro odborně technické
zjišťování příčin leteckých nehod.
Bojový letec musí vydržet obrovská přetížení, mít vynikající
orientační schopnosti, rychlé reakce a jánevímco. Jednak proto, že trvale
prochází náročnými testy, a že pokud by v nich neuspěl, byl by vyřazen
z aktivní činnosti. Ale také proto, že pokud by u něho došlo
k momentální indispozici v mašině, nebyl by už vůbec ničím. Přesto si
dovolím nepatřičně podotknout, že pilotovat špičkový vojenský letoun
může být snazší než úřad…
Ono to možná vyzní paradoxně, ale člověk se vždycky cítil
nejbezpečněji, když seděl v letadle, sám si jej řídil a sám za sebe
zodpovídal. Na tu dobu mám vynikající vzpomínky a nelituji. Dnes se občas
„svezu“. Občas mne pozvou. Jenom se kochám. Létání hlavou dolů a
přetížení 9G, tak ta doba už skončila. Když jsem byl inspektorem letectva
a PVO, měl jsem pod sebou zhruba dvacet tisíc lidí. Dneska jich mám
dvanáct. Určitě se dají uřídit, ale v současných složitých
podmínkách to rozhodně není jednoduché. Co se týče šetření leteckých
nehod, často to jsou i velmi složité případy, jimiž se zabýváme
i půl roku.
Již jsem zmiňoval, že letecká doprava je celosvětovým fenoménem a
vy jste naznačil, že Ústav pro odborně technické zjišťování příčin
leteckých nehod je součástí celosvětového systému.
Ano, jsme součástí skupiny expertů pro zjišťování příčin leteckých
nehod mezinárodní organizace ECAC. Zrovna předminulý týden jsem byl na
jejím zasedání v Paříži, kde se řešily otázky „velkých leteckých
nehod“, podávání informací atd. Je to citlivá a velmi drahá
záležitost. Šetření „velké letecké nehody“ může jít až do
desítek milionů dolarů. Česko je zároveň členem mezinárodní letecké
organizace ICAO, jež má sídlo v Kanadě v Montrealu, kde jsme se my dva
spolu začátkem letošního května setkali, když jsem tam byl na zasedání
se stejnou pracovní náplní. V Česku jsme poměrně krátce působící
institucí. Zkušenosti ale bereme nejen ze zahraničí. Získáváme je i od
těch, jež tuto problematiku v Česku řešili před námi.
Náš rozhovor začal konstatováním, že letecká doprava je
nejbezpečnější ze všech druhů dopravy. Bezpečnost je především
o prevenci. Právě její velmi nízká úroveň u české silniční dopravy
každoročně způsobuje, že v jejím rámci zahyne kolem patnácti set lidí
ročně, tedy jakoby se zcela vylidní jedna větší vesnice.
Ano, naším hlavním úkolem je prevence. Její koncepce vychází ze
zjištěných příčin nehod. Na základě zjištění vydáváme
bezpečnostní doporučení, aby už k obdobným případům nedocházelo.
Z naší strany to jsou jenom doporučení. Správní řízení přebírá
Ministerstvo dopravy a Úřad pro civilní letectví, které doporučení
prosazují a kontrolují jejich plnění.
Je letecká doprava v Česku bezpečnější než v ostatních
evropských zemích?
Na tuto otázku se nedá odpovědět. Vycházejme z toho, že v někdejším
Československu a pak v Česku nebyla od roku 1977 „velká letecká
nehoda“. Musím to zaklepat! Bezpečnost leteckého provozu v České
republice je na světové úrovni!