Balbínův pramen
27. 04. 2018
**Koupele hamrnické **
staří kartografové zaznamenali v hraničním hvozdu na pomezí Chebska,
Království českého a Němec. Pramen říčky Teplé a při něm jezero
s podivuhodným názvem Badhomer See. Mezi tepelským klášterem a
královským hradem Kynžvartem tehdy stávala ves s hamry a kovářskými
kladivy ke zpracování železných rud. Vsi se podle vodních mlýnů –
hamrů – říkalo Hamrníky. Dnes je tohle místo s rozpadajícím se
zámečkem součástí Mariánských Lázní. Kdysi však žilo návštěvami
tepelských mnichů, kteří tu poznali účinky koupelí v pramenech a
zdejší slané a železité minerální vody užívali k očišťujícím
pitným kúrám. Snad proto v mapě z roku 1568 čteme jméno „lázně
hamrnické“, s označením See, jezerní krajiny pod svahy bájemi opředené
Podhory.
Vyprávění Balbínova pramene
začneme v 17. století, kdy již zdejší minerální vody vcházely
v obecnou známost. Byla to doba obrody baroka po vleklé třicetileté válce.
Česká země se vzpamatovávala z útrap a běsů. Ještě v roce
1648 tímto krajem táhla vojska císařská a Švédů. Odehrály se tu
poslední z bitev na Třebeli nebo u Kynžvartu. Řada vsí nadobro zanikla.
Města byla dlouhá léta postižena chudobou a hladomory. Vítěznou se
v Čechách stala strana katolická, k níž se hlásil zdejší klášter
premonstrátů, vlastník rozlehlých polností a lesů v tepelském kraji.
V té době se těšil veliké vážnosti jezuitský řád. Jezuité
v černých sutanách prosazovali zásadu jediné římskokatolické víry.
Také však v zemi šířili vzdělanost a osvětu.
Členem řádu se ve svých 15 letech stal tehdy ještě chlapec původem
z východních Čech – Bohuslav Balbín (narozen 1621). Otec mu záhy
zemřel a on prožil dětství u rodinného přítele Oty z Oppersdorfu na
zámku v Častolovicích. Hoch to byl odmala sečtělý. Rád v zámecké
knihovně studoval staré spisy a nad jiné ho zajímaly dějiny, jazyk a
příroda rodné země. V řádové službě jako průvodce španělského
jezuity Rodriga z Arriagu procestoval velkou část Českého království a
začal shromažďovat podklady k sepsání rozsáhlého historického a
literárního díla, kterému poté, vedle své misijní a učitelské profese,
věnoval veškerý další život.
K roku 1679
se váže Balbínův zájem o zdejší kyselky. Kapitolu o pramenech v okolí
tepelského kláštera zařadil do vlastivědného spisu Rozmanitosti
z historie Království českého. Poslechněme si, co píše: „Když
jsem se dozvěděl, že celé okolí tepelského kláštera je prostoupeno
výbornými, zdraví prospěšnými a nanejvýš lahodnými kyselkami, požádal
jsem v dopise o radu v této věci důstojného otce Aloise Hackenschmieda,
jednoho ze svých dávných přátel. Tento příslušník bílých
premonstrátů je velmi učený muž a s těmito věcmi obeznámený. Ochotně
mi odpověděl, nejdřív obecně, že okolí Teplé, v kterékoli části, ať
v kopcích, v údolích, nebo lesích, u cest i mimo cesty, je tak
přesycené kyselkami, že je nelze spočítat. On sám zná takových pramenů
šedesát.“
Bohuslav Balbín
pak popisuje kyselky v blízkosti Úšovic a ve svém díle zaznamenává
i samé počátky jejich léčebného využití, včetně získávání a
užívání soli ze zdejšího Slaného pramene. Přijet na návštěvu do
kláštera v Teplé ani ochutnat zdejší vyhlášené kyselky však nemohl.
Vlastenecké nadšení pramenící z jeho lásky k rodné zemi, hlavně
pojednání nazvané Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště pak
českého zaváněly myšlenkami v tehdejší habsburské monarchii
přespříliš odvážnými. Mnozí ještě měli v paměti červen roku
1621 – popravu 27 českých pánů na Staroměstském náměstí v Praze.
Balbínovo dílo bylo cenzurováno, nesměly vycházet jeho knihy, nemohl
opouštět řádem přidělené místo. Povinnosti jezuity jako „vojáka“
katolické církve ani doba, ve které žil, ještě nepřály obrozeneckým
myšlenkám ani vlastivědnému cestování pro kratochvíli a poučení. Na to
si česká země musela počkat dalších 150 let.
Kněz, vynikající učitel a literát
Bohuslav Balbín učinil v 17. století budoucím Mariánským Lázním
velikou službu. Proslulost zázračných pramenů díky jeho vlastivědnému
dílu pronikla do Prahy, do Vídně, šířila se po celém rakousko-uherském
císařství. Pozdější preláti kláštera v Teplé již sledovali zájem
hostů, zvědavých na účinky minerálních vod. Sami mniši si ověřili
léčebnou moc pitných kúr a koupelí, když každoročně po neduživé zimě
zajížděli na klášterní dvůr v Hamrníkách načerpat u pramenů sílu
jara na májové kúry. Jednu z vysoce mineralizovaných železnatých kyselek
zdejší balneologové objevili v 19. století při průzkumu slatiniště
v lese při cestě do Valů. Dosud tam vyvěrá a můžeme ji ochutnat,
minerální voda odsud byla svedena také do města k lázeňským koupelím.
Tato rašeliništní kyselka byla pojmenována na počest českého vlastence,
spisovatele, historika, zeměpisce a pedagoga Bohuslava Balbína – Balbínův
pramen.
Radek Míka, z knihy Zápisník mého pohárku – o pramenech
mariánskolázeňských
