Antické a nejstarší české lázně

Léčivé prameny v teplickém údolí byly známy již před dvěma tisíci let. Dokládají to archeologické nálezy římských mincí v Pravřídle a keltských mincí a šperků z počátku našeho letopočtu v Obřím prameni u Duchcova. Starý zvyk z dob antického Řecka a Říma, projevovat dík léčivé síle minerálních vod vhozením mincí či jiných darů do pramene, přinesl překvapivé potvrzení toho, že teplické termy jsou jedny z nejdéle známých a intenzivně využívaných ve střední Evropě.

Historické zmínky z raného středověku hovoří o osídlení oblasti slovanským obyvatelstvem a založení benediktinského kláštera sv. Jana Křtitele z podnětu královny Judity. V průběhu dalších století se využívání teplických pramenů stávalo záměrnějším a v souvislosti s tím docházelo k rozšiřování města. Významným obdobím se pro Teplice stává 17. století, kdy došlo k velkému rozvoji lázeňství. Vznikají první lázeňské budovy v okolí Pravřídla, přijíždějí významní zahraniční hosté s početnými doprovody a lázeňský život je doplňován čilým společenským a kulturním duchem. Teplice prožívají hospodářský vzestup a mění se na kosmopolitní centrum s výjimečnou klientelou.

Od druhé poloviny 18. století jsou Teplice a teplické lázně spojovány s novou vrchností, rodem Clary – Aldringenů. Právě tento šlechtický rod se velmi zasloužil o rozvoj lázní a města. Lázně za jejich vedení získaly celosvětovou známost a evropskou proslulost. Stavěly se nové budovy, rozšiřovaly se parky, do města se sjížděla význačná klientela, ať již panovníci – na podzim roku 1712 car Vší Rusi Petr I. Veliký, sasští kurfiřti, kteří krátce po skončení třicetileté války pokračují ve svých pravidelných návštěvách, či význační vědci a filozofové – G. W. Leibnitz aj.

Zlatým věkem pro Teplice je období klasicismu. Po požáru v roce 1793 za vydatného přispění panovníků okolních zemí město změnilo tvář. Byla postavena řada nových lázeňských budov a Teplice spolu s lázněmi opět získaly reprezentativní charakter i návštěvnost. Z panovníků tu byli např. švédský král Gustav IV., císařovna Marie Louisa, pruský král Bedřich Vilém III., z význačných osobností Johann Wolfgang von Goethe, Ludwig van Beethoven. V Teplicích se konala i význačná mezinárodní jednání. Roku 1860 se zde sešli císař František Josef I. s pruským králem Vilémem. Roku 1876 se zde léčil německý císař Vilém I. Přítomnost hlav států a jejich delegací nesmírně přispěla ke zvýšení popularity Teplic. Průměrná roční návštěvnost se pohybovala kolem pěti až šesti tisíc návštěvníků a pobyty lázeňských hostů přinášely značné ekonomické výhody. 

O Teplicích, coby lázeňském městě, jsem poprvé slyšel od rodičů, kteří se brali ve zdejším Červeném kostele a nějaký čas tu bydleli. V Teplicích se tak narodila i moje sestra. Koncem osmdesátých let jsem pak do Teplic jezdil z nedalekého Litvínova za přáteli a na schůze horolezeckého oddílu. V té době ale již byly jedním z řady obětovaných severočeských měst. Vulkanický charakter měla nejen malebná krajina v jejich okolí, ale díky průmyslové exploataci opět i (po několika milionech let) ovzduší.
Začátkem května tohoto roku jsem přijel do Teplic, tentokrát dělat rozhovor s předsedou představenstva a generálním ředitelem akciové společnosti Lázně Teplice v Čechách, a.s. MUDr. Karlem Weiglem. Byl jsem tu o něco dříve, a tak jsem se vydal na zhruba hodinovou procházku lázeňským areálem. A ejhle, genius loci nejstarších a druhdy jedněch z nejproslulejších léčebných lázní Česka a Evropy je zase zpátky uvnitř znovuzkrásnělých lázeňských parků a objektů.
Teplice historicky skutečně patřily mezi světově proslulé lázně. Byly nazývány Malou Paříží. Kdo se v Teplicích na měsíc nebo dva neukázal, jakoby neexistoval. Pak přišla doba, která lázním neprospěla, ale jak jste konstatoval, Severočeský kraj byl obětovanou oblastí a antické a nejstarší české lázně s ním. Došlo k těžké devastaci. Utrpěla zejména image lázní, a takto deformována v povědomí řady lidí přetrvává dodneška. Akciová společnost Lázně Teplice v Čechách v průběhu uplynulých let provedla řadu věcí, které stojí za pozornost. Změnit myšlení veřejnosti je ale těžké. Kdo nepřijede, aby se přesvědčil, má stále smíšené pocity, hovoří-li se o Teplicích v Čechách jako o lázních. Co se týče "vulkanického"ov­zduší, životního prostředí a někdejší devastace krajiny, tak tyto věci se postupně narovnaly. Teplické lázně zkrásněly a opět těží z ohromné tradice. Know-how se tady dědí z generace na generaci. Po stránce přírodních léčivých zdrojů jsou jedinečné a po odborné, z hlediska léčebných výsledků, srovnatelné s dalšími špičkovými lázněmi světa. Co se týče lázeňských parků a objektů – dnes luxusně zařízených a moderně vybavených historických budov, pak v této oblasti akciová společnost Lázně Teplice v Čechách v posledních pěti letech proinvestovala zhruba čtyři sta milionů korun.

Pane předsedo, co je radostnější, živit se rukama, nebo řídit akciovou společnost?
Šestadvacet let jsem se živil jako chirurg. Naposledy jako primář chirurgického oddělení v systému, v jakém funguje české zdravotnictví, kdy vstupy jsou tržní a výstupy nikoliv. Jako lékař jste vázán řadou ekonomických omezení. Často tak řešíte dilema: léčit, abyste se vešel do ekonomických parametrů, nebo tak, jak vám velí svědomí, tedy co nejlépe. Řekl jsem si, že to stačí a ocitl se na pozici generálního ředitele a předsedy představenstva akciové společnosti. Oproti chirurgii to má výhodu, že tu nejde o život, ale jinak je to stejně tvrdý boj. Právě chirurgická průprava mi dodává dost sil být schopen nést zodpovědnost za okamžitá a radikální rozhodnutí.

Podnikaní je, a to podle v Česku zatím platného zákona, činností vykonávanou za účelem vytváření zisku. Současná vláda, zdá se, ale deklaruje trend, aby se účelem podnikání stal nezisk (v duchu českého: „Pane Bože, ať to prase sousedovi chcípne taky.“) Ve druhém vydání letošního Všudybylu (str. 8) předseda představenstva Sněžky Náchod Ing. Miloslav Čermák na otázku, má-li Česko dobrý byznys plán, odpovídá:
„Myslím, že nemá. Je tu skupina lidí, kteří pochopili, kde je doba, a pak podstatně větší těch, kteří se chovají tak, jako že se o ně někdo musí postarat. Ano, existují lidé, jejichž handicap je limituje více než ostatní, a pak je to povinnost státu. Devadesát procent se ale musí starat samo. Tzn. platit si na důchod, sociální a zdravotní pojištění. A ti, kteří nemohou, tak těm ať pomůže stát. Průšvih je, když "potřebných“ je devadesát procent. Těch deset procent to nemůže utáhnout. Zakopaný pes je v myšlení lidí a je obrovské neštěstí, když se lidé s takovýmto myšlením dostanou nahoru a velí."
Mají-li lázně Česka v konkurenčním prostředí vytvářet zisk, musí se prosazovat nejen vůči našincům, kteří mají snahu rozdávat z cizího, ale i vůči ostatním evropským lázeňským destinacím. Vaše hospodářské výsledky napovídají, že jste do Teplic opět naučili jezdit zahraniční klientelu…

Jsme privátní společností založenou v roce 1992. Těší nás, že vytváříme zisk činnostmi, které pomáhají lidem. Jsme zodpovědni akcionářům starat se v jejich zájmu o to, abychom byli ziskoví a přežili, protože ani přežít není samozřejmostí. Nás nikdo nedotuje. Pokud bychom se chovali jako altruisté, asi bychom brzy zbankrotovali. Velmi nás přitom limitují zdravotní pojišťovny, které platí tak, jak platí. Dnes nikde v Česku nenajdete čtyřhvězdičkový hotel s plnou penzí a pěti procedurami v ceně kolem osmi až devíti set korun na den, což je to, co jsou pojišťovny ochotny platit. Takže, ač z toho nemáme největší radost, museli jsme se dominantně orientovat na zahraniční klientelu, která je solventní a má zájem se léčit v našich lázních. Jejím požadavkem ale je bydlet v evropském standardu. Museli jsme proto investovat do budov a do zařízení. České zdravotní pojišťovny ale pro své pojištěnce nechtějí ledničky a televizory na pokoji, nechtějí támhleto a tohle… Co se týče tzv. „křížkové“ klientely, máme-li devadesát procent pokojů v evropském standardu, nemůžeme „křížkovému“ pacientovi zamezit přístup na WC a do koupelny, které jsou součástí jeho pokoje, vystěhovat mu televizi a další tzv. „nadstandardní“ vybavení, takže za dané peníze pojišťovnám poskytujeme nadstandardní služby. Není ale možné, aby si u nás za tyto ceny nasmlouvávaly kontingenty. Pokud máme volná místa, jsme ochotni je klientům českých pojišťoven poskytnout. Pokud ale máme možnost obsadit kapacitu českou či zahraniční platící klientelou, dostává přednost tato. Řadě lidí se to možná nebude líbit, ale je to i o tom, že v Česku je cca dvacet tisíc lázeňských lůžek a pojišťovny samy říkají, že by jim stačilo deset tisíc. Já říkám, kdyby pojišťovny korigovaly smlouvy o minus deset tisíc lůžek a ušetřené peníze daly na zbývajících deset tisíc, získaly by podstatně větší počty pobytových poukazů a všechny tři strany – pojišťovny, pojištěnci i poskytovatelé lázeňské péče – by na tom byly podstatně lépe.

K jakému posunu došlo v lázeňství, zejména u vás v Teplicích? A nemusíte to brát až od antiky…
I oproti daleko bližším časovým epochám došlo ke změně pohledu na moderní lázeňství. Jestliže měl v osmnáctém století někdo dnu a neabsolvoval lázeňskou kúru, nemohl existovat. Dnes dostane dvě tablety Miluritu, přejdou jej bolesti a je to o něčem jiném. Pochopitelně, lázeňství má stále významnou roli v rámci léčení, ale dnes je především o změně životního stylu a prevenci civilizačních chorob. O tom, jak zregenerovat síly. Samozřejmě, jsou specifická odvětví, např. rehabilitace po náhradách velkých kloubů (a v tomto jsou teplické lázně poměrně známé), kde budou i v budoucnu hrát roli nezastupitelnou.

Zmínil jste náhrady velkých kloubů. I u tohoto zdravotnického materiálu rozhodují zdravotní pojišťovny, co komu lékaři ve státních zařízeních mohou voperovat…
Dnes si můžete vybrat americké nebo švýcarské náhrady, keramické nebo titanové. Jsem přesvědčen, že každý, kdo podstupuje takto závažný výkon, by měl mít možnost volby, jestli chce to nejlepší, a mít možnost si na to připlatit… Ale to v Česku opět nefunguje. Pokud to nemohou mít všichni, nemůže to mít nikdo. To ale není trend našich lázní. Jsme připraveni poskytovat individuální péči a podle zdravotních dispozic a toho, jak si klient přeje, mu sestavit léčebný pobyt. Nejsme ale organizace, která by chtěla vytvářet dojem, že u nás je všechno možné a není za to nutné platit. I v nejobyčejnější restauraci ten, kdo se chce stravovat z hotových jídel, zaplatí méně, než ten, kdo a la carte.

Pokud se bavívám s vašimi kolegy, většinou padne téma medicína versus wellness.
Lázně Teplice v Čechách dodnes staví na vysoké medicínské odbornosti. Lékaři naší akciové společnosti jsou atestováni, stejně jako rehabilitační pracovníci. To, co se děje západně od našich hranic, kde pro lázeňské město funguje jeden lázeňský lékař, který se v kurhotelu zastaví jednou týdně na deset minut, není náš trend. U nás má každý klient vstupní prohlídku od kvalifikovaného lékaře, jenž mu sestaví léčebný plán. To se ale nevylučuje s alternativním přístupem, kdy u řady klientů (majících např. čas pouze na víkendový pobyt) to nebude ani tak o léčení, jako o relaxaci a návodu, jak změnit životní styl.
Součástí našich lázní je dceřiná společnost – klinika CLT, což je unikátní zdravotnické zařízení, které poskytuje špičkové zdravotnické služby. Nemá žádnou smlouvu se zdravotními pojišťovnami a své služby poskytuje za přímou úhradu. Pracují zde špičkoví odborníci z celé republiky, kteří jsou schopni ve velmi krátké době, např. za půldruhého dne, provést tzv. „check up“- kompletní zhodnocení zdravotního stavu. Tzn. to, co jinde stojí dva tisíce euro, u nás vyjde zhruba na deset tisíc korun. Na základě vyšetření pak klientovi dáme návod, jak pokračovat, co změnit, zlepšit apod. V odůvodněném případě může na vyšetření navazovat odborná i lázeňská léčba. Klinika disponuje řadou ambulancí, laserovým centrem i operačními sály. Provádíme např. celou škálu výkonů z plastické chirurgie erudovanými plastiky z pražských klinik .

Jaká je celoroční vytíženost vašich lázní?
Dvaadevadesát procent. Padesát procent klientely je české a padesát zahraniční. Sedmdesát procent tržeb ale inkasujeme díky zahraničí klientele. Jsme vyprodáni na tři roky dopředu. V zimních měsících máme problém, protože jsme většinou přebukováni. Je to dáno nejen kvalitní lázeňskou péčí, stravováním, ubytováním a nabídkou programů. To, proč si k nám Němci zvykli jezdit v zimě, je dáno i tím, že pobyt u nás je vyjde levněji, než kdyby zůstali doma. Je to za relativně dobré ceny pro ně i pro nás.
K tomu, abychom získávali sedmdesát procent příjmů od zahraniční klientely, jsme udělali řadu opatření. Jsme certifikováni pro systém kvality ISO 9001: 2000, tedy po tzv. velké revizi, jako první lázeňské zařízení v Česku. Certifikoval nás německý TÜV. Marketingovou výhodou certifikace je, že německá klientela od prvního kontaktu s námi vnímá, že u nás za své peníze dostane evropskou kvalitu. Certifikace velmi přispěla i k pozitivnímu posunu v myšlení zaměstnanců. Zavedli jsme poměrně sofistikovaný systém proklientského chování. Díky němu dnes naši lidé vědí, co mají dělat, jak se chovat. Je to popsáno ve standardech i v jazykových mutacích. Všichni navštěvují jazykové kurzy, učí se německy a anglicky, a to řadu let, v pracovní době, na náklady naší společnosti, takže se zlepšuje i jejich jazyková vybavenost. To vše v souhrnu s tím, že za standardní peníze poskytujeme nadstandardní služby, k nám přivádí stále více zahraniční klientely. Česká klientela zdravotních pojišťoven není nijak diskriminována a většinu výhod sdílí společně. Abychom uspěli, rozhodli jsme se tyto kroky udělat včas, protože jestliže příští rok budeme v Evropské unii, asi by bylo pozdě se změnami teprve začínat.

www.lazneteplice.cz