Anketa

Naše vlast sice spěje mílovými kroky do náruče EU, zároveň ale zcela ignoruje vytváření legitimních podmínek pro lokální průvodcovskou činnost v intencích Evropské unie. V našem českém právním státě může průvodcovat kde kdo. Živnostenský zákon nezná institut „lokálního průvodce“. Právní vymezení tohoto pojmu by umožnilo městům a institucím spravujícím turisticky atraktivní lokality stanovit podmínky pro ty, kteří mohou na daném území průvodcovskou činnost provozovat. V zemích Evropské unie je taková praxe běžná, ale mají tam k tomu, pravda, ten právně vymezený pojem.

Jiří Pokorný – IfB Bohemia
Průvodcovská činnost je nesporně významnou součástí souboru služeb, které u nás zahraniční návštěvník konzumuje. Může být stěžejním prvkem jeho pobytu. Průvodce může „udělat“, zachránit nebo zkazit celý pobyt. Bezpochyby jsou u nás i špičkoví průvodci. Bohužel, díky toleranci a benevolenci státu mají prostor i ti hluboce podlimitní. Není správné, že nefunguje systém, který by eliminoval a rozlišoval. Volba je na každé cestovní kanceláři a často bohužel i na štěstí či smůle klienta, který si průvodce vybírá. V Česku neexistuje systém kontroly a ta velmi chybí. Negativním momentem při spolupráci cestovních kanceláří a průvodců je i určitý konkurenční prvek. Průvodce se často snaží ovlivnit průběh programu, upravovat jej tak, aby uspokojoval své potřeby a sféry zájmů. Jistě, k obdobným jevům dochází ve všech zemích, které těží z turistiky. V případě Česka se tento jev, a to i díky danému legislativnímu prostředí, projevuje o poznání masivněji.

Kristina Kopáčková – Hana Tour
Vymezení mantinelů pro to, kdo, za jakých podmínek a kde může fungovat jako průvodce, je naprosto principiální záležitostí. Základem průvodcovské činnosti je udělování průvodcovských licencí. V zemích EU v přímé souvislosti s odvodem daní do obecní či státní pokladny, s možností kontroly a s garantovanou kvalitou průvodcovských služeb. Získání licence pro tu kterou lokalitu je zde zpravidla podmíněno složením náročných zkoušek z historie, mís­topisu apod. Právo školit a především zkoušet adepty na průvodce bývá delegováno na několik firem. Nedomnívám se (a ve světě to také tak není), že by licence průvodce měly být udělovány pouze českým občanům. Proč by ji nemohli dostat i občané cizích států, kteří mají pracovní povolení a prokáží náležité znalosti? Mnozí cizí občané, kteří provádějí po Praze, jsou vysoce kvalifikovaní lidé s pracovním povolením a navíc řádně platí daně. Je třeba rozlišovat. Momenty, kdy se do role průvodce stylizuje řidič zahraničního autobusu či technický doprovod bez řádné licence, naopak vyžadují tvrdý postih.

Eva Blahová – Znovín Znojmo
Domnívám se, že by se i Česká republika v oblasti provádění průvodcovských služeb měla co nejdříve integrovat do Evropy. Mohla bych konstatovat, že vinařské turistické stezky, které u nás realizujeme, jsou natolik specifické, že se nás současný stav netýká. Určitě se však již týká historického Znojma i dalších turistických cílů v regionu Podyjí. Není to jen v tom, že technický doprovod zahraničních zájezdů v rolích průvodců, možná bere tuzemským průvodcům práci, je to o úrovni výkladu a o jeho věrohodnosti. V případě vinařských turistických programů to hraje roli velmi významnou. Naše společnost Znovín Znojmo vytvořila vinařský turistický program, který návštěvníkům skýtá možnost seznámit se s pěstováním a výrobou vína. Nejkompetentnějšími lidmi, kteří mají turistům co říci, jsou pak lidé přímo z výroby – sklepmistři, sommeliéři atd. Na věrohodnost výkladu klademe velký důraz. Proto je nutné, aby lidé, kteří provádějí turisty, podávali přesné informace a dokázali kvalifikovaně odpovídat na dotazy.

PhDr. Inge Fialová – Společnost pro studijní cesty a semináře
O tomto problému diskutujeme již 10 let a nezměnilo se prakticky nic. Jsme sami proti sobě. Návštěvníkům turistických cílů v České republice se tak dostává často prapodivný výklad od různých individuí, ať to jsou řidiči, technický doprovod nebo pracovníci agentur a cestovních kanceláří z celého světa. Ti pak pobíhají třeba po Hradě a vykládají věci, nad kterými zůstává rozum stát. Nevím, zda je nás průvodců málo nebo hodně, ale vím velmi přesně, že kvalitních je strašně málo. Je škoda, že kvalifikovaní průvodci díky pseudovýkladům a „povoleným činnostem“ mají mnohdy nouzi o práci. Já jsem rozhodně proti tomu, aby se na tuto práci najímali lidé, kteří neovládají jazyk země, v níž průvodcují. A tolerování činnost černých průvodců je pro mě vůbec nepřijatelné. Průvodce by měl zemi či město, kde pracuje podrobně znát a tedy měl by tam žít. To má velký význam pro kvalitu a úroveň předávaných informací. Trvale se setkávám se zájmem turistů o informace, které dalece přesahují běžný profesní rámec. Mnohé návštěvníky Česka daleko více zajímá, jak si tady žijeme, kolik vyděláváme, kolik míváme dětí, jak je vychováváme apod., a ty může kompetentně zodpovědět pouze člověk, který dané prostředí důvěrně zná. Pokud průvodce prokáže, že je mu toto prostředí vlastní, mají k němu turisté daleko pozitivnější vztah a nejen k němu, ale i k cestovní kanceláři či agentuře a samozřejmě také k zemi, kterou takovýto průvodce prezentuje.

Vojtěch Martin – Martin Tour Praha
Přibližujeme se Evropské unii. Proto i v Česku musí platit evropská pravidla. Změnil se Živnostenský zákon – děláme povinné přestávky na oběd, Zákon o provozu na pozemních komunikacích – automobily musí svítit, řidiči musí dávat přednost chodcům na přechodech. Tady děláme to, co je ve světě obvyklé. Ve světě je však obvyklé i to, že pokud někdo provádí na Svatopetrském náměstí, musí být nezbytně držitelem licence, která praví, že na tomto místě může průvodcovskou činnost provádět. V Česku se setkáváme se s tím, že pod různými hlavičkami agentur, prodejen skla apod. průvodcovskou činnost provozují osoby a firmy nezákonně, bez živnostenského oprávnění. Řada z nich jsou cizinci, kteří neovládají úřední jazyk, což je pro získání živnostenského oprávnění základní předpoklad. Nikdo nedělá důslednou kontrolu průvodcovských služeb na území hl.m. Prahy. Na Starém Městě i na Pražském hradě se setkáváme se skupinkami lidí, kterým průvodcovské služby poskytuje cizinec bez pracovního povolení. Německo od zahraničních řidičů TIR vyžaduje nejenom řidičský průkaz, ale i pracovní vízum, protože občas někde nakládají a vykládají. Z toho si odvozuji, že zahraniční průvodci podávající svým klientům v Česku výklad, by ho měli mít rovněž, protože zde pracují. To je věc, ke které by mělo Ministerstvo zahraničí ČR zaujmout obdobný postoj. Měl by se k tomu vyjádřit i někdo další odpovědný, a to i z Ministerstva vnitra ČR. První vlaštovkou bylo jednání Hospodářské komory hl.m Prahy u pražského policejního ředitele plk.Charváta, kde se diskutovala možnost zapojení cizinecké policie do kontrol cizinců – průvodců, a to od začátku turistické sezóny 2001.

Zdeněk Kočík – Svět zábavy
Myslím, že není. Kromě jiného to má za následek nekompetentní neautorizované výklady místopisu či historie daného místa. Z mnoha důvodů by bylo (když už stát nemá zájem, aby mu lidé zajišťující si tímto obživu, z takovéto činnosti platili daně) přínosné, aby naše legislativa umožňovala městům a obcím určovat podmínky, kdo a za jakých podmínek může na jejich území tuto činnost provádět, jako je to obvyklé téměř všude jinde. Už jenom proto, aby měli průvodci šanci udělat si pořádek ve vlastních řadách, aby nikdo nemohl parazitovat na jejich živnosti jenom proto, že je to státu jedno. Naše společnost vlastní dvě muzea voskových figurín. Jedno v Praze a další na Karlštejně, to už funguje půldruhého roku. Velká část turistů, kteří přijíždějí na Karlštejn, přichází v doprovodu průvodců. Bohužel, některé „průvodce“, lhostejno jsou-li to dámy nebo páni, je někdy úděsné sledovat. Někteří neumějí jazyk, jiní se vůči „své“ skupině projevují takovým způsobem, že se tak nechová ani hysterická učitelka k rozběsněným dětem. Navíc, v České republice jsou tito lidé od majitelů restaurací, hotelů či zábavních podniků „vycvičeni“, že bez navýšení hmotné motivace nehnou prstem. Pro ilustraci. Jedna moje známá provozuje obchůdek přímo na Karlštejně a má dohodu s průvodci, kteří dostávají 10 % z toho, co u ní skupina utratí. Jedna paní průvodkyně si neváhala přijít pro korunu dvacet, protože z celého autobusu si tam koupil jeden člověk tužku za 12 Kč.

Ing. Ivana Vopálková – Průvodcovská služba Kutná Hora s.r.o.
Společnost Průvodcovská služba Kutná Hora s.r.o. je v oblasti průvodcovské živnosti trochu výjimkou. Je nositelem živnostenského oprávnění a zaměstnává lokální průvodce (v památkových objektech, které má ve správě a při okružních prohlídkách Kutné Hory). Vzhledem k výraznému působení „sezónního faktoru“ používáme veškeré druhy pracovních poměrů – od hlavního, přes pracovní poměr na dobu určitou až k dohodám o provedení práce. Jsem přesvědčena, že zejména pro místa turisticky nejatraktivnější (např. zapsaná na listině Unesco) by měly být kvalifikační podmínky výkonu průvodcovské služby přesně stanoveny – jak po stránce jazykové, tak především odborné. Jsem přesvědčena, že v těchto lokalitách by měly existovat místní licence. Připomínám občas průvodcům, že představují Kutnou Horu někomu, kdo ji nezná – a že především na nich záleží, jaké dojmy si odsud návštěvníci odvezou. Současný stav, kdy může průvodcovat kde kdo, je nepatřičný.

Jolana Myslivcová – Tyrkys, škola kultury podnikání v cestovním ruchu
Práce průvodce je velmi náročná činnost, která vyžaduje hluboké odborné znalosti, perfektní jazykovou vybavenost a široký všeobecný rozhled. Průvodce musí být osobnost. Člověk, který dokáže jednat s klienty i v těch nejsložitějších situacích a vždy si dokáže poradit. A v neposlední řadě by průvodce měl být milý, zábavný a taktní společník, který klientům dokáže zpříjemnit chvíle jejich dovolené. Průvodce je často jediný zástupce cestovní kanceláře, se kterým se klienti setkávají. Ať chceme či nechceme, musíme si přiznat, že dobrý průvodce může řadu problémů zachránit, a naopak špatný průvodce může perfektně připravený zájezd doslova zničit. Je mi velmi líto, ale profese průvodce je u nás celkově velmi podceňovaná. Také cestovní kanceláře, které jsou plně zaujaty řešením svých problémů, bohužel nemají čas se otázkou průvodců zabývat. V roce 1992 se podařilo prosadit vznik nového studijního oboru Průvodce cestovního ruchu, ve kterém se po celý školní rok, v denním pomaturitním studiu, připravovali průvodci na svou práci. V rámci změny školského zákona bylo toto studium ze zákona zrušeno. V současné době mohou průvodci získat svou kvalifikaci pouze v rámci rekvalifikačních kurzů. Co je to však platné průvodcům, že pilně studují a podrobí se velmi náročným zkouškám, když denně potkávají tzv. černé průvodce, kteří jim berou práci? Domnívám se, že je velmi důležité, aby i v České republice byly právně vymezeny podmínky pro výkon průvodcovské činnosti, jako tomu je v jiných turisticky vyspělých zemí.

Jana Mecnerová – Sdružení průvodců
Nejvíce mě trápí, že již řadu let na podobné dotazy odpovídám totéž. Jinými slovy, změnu k lepšímu stále nevidíme. Co mám na mysli? Bohužel po více než 10 letech činnosti Sdružení průvodců jsem nucena konstatovat, že jsme se nedočkali vyřešení ani těch nejzásadnějších problémů, na které celá léta oborové ministerstvo i další kompetentní orgány upozorňujeme. Poukazujeme především na to, že počet zahraničních osob, které na našem území vykonávají činnost průvodců, aniž by byly u nás řádně zaregistrovány a platily zde tudíž daně, je vysoký. Dále upozorňujeme na to, že živnostenský list pro činnost průvodce mnohdy získávají lidé bez dostačujících odborných a jazykových znalostí. Vysvětlit, proč tyto problémy neřeší a ani řešit nemůže novela živnostenského zákona, se vymyká možnostem této ankety. Je zcela evidentní, že komplexní úpravu činnosti průvodců v cestovním ruchu může přinést pouze samostatný zákon. Můžeme pouze spekulovat o důvodech, proč k jeho vytvoření dosud nedošlo. Vždyť iniciovat práce na jeho vzniku uložil oborovému ministerstvu Výbor pro obchod a cestovní ruch České národní rady již v roce 1991. Poměrně vyhovující úpravu činnosti průvodců původně obsahoval i zákon o některých službách v cestovním ruchu, jehož urychlený vznik vyprovokovaly četné krachy cestovních kanceláří v roce l997. Příslušná pasáž se však během připomínkového řízení postupně redukovala, až zmizela docela. Kdo takto rozhodl a proč, nám není známo.