850. lázeňská sezona
05. 06. 2004
Nálezy římských mincí v Pravřídle a keltských mincí a šperků
v Obřím prameni u Duchcova dokládají, že léčivé prameny v teplickém
údolí byly známy před více než dvěma tisíci lety. Potvrzují, že jsou
jedny z nejdéle známých a intenzivně využívaných léčivých pramenů ve
střední Evropě. V 17. století vznikají první lázeňské budovy
v okolí Pravřídla. Přijíždějí významní hosté s početnými
doprovody. Teplice se mění v kosmopolitní centrum. Od druhé poloviny
18. století jsou spojovány s rodem Clary – Aldringenů. Do Teplic
přijíždí car Vší Rusi Petr I. Veliký, sasští kurfiřti, význační
vědci, umělci apod. Po požáru v roce 1793 za vydatného přispění
panovníků okolních zemí byla postavena řada nových lázeňských budov.
Teplickým lázním se vrátil reprezentativní charakter i klientela. V tomto
období zde byli např. pruský král Bedřich Vilém III., švédský král
Gustav IV., císařovna Marie Louisa, Johann Wolfgang von Goethe, Ludwig van
Beethoven. Roku 1860 se zde sešli císař František Josef I. s pruským
králem Vilémem.
1200 let od svého založení Teplice slavily v roce 1987. Letos,
poslední víkend v květnu, zde slavnostně zahajují osmistou padesátou
lázeňskou sezonu. Také proto jsem koncem dubna přijel do Teplic dělat
rozhovor s předsedou představenstva a generálním ředitelem akciové
společnosti Lázně Teplice v Čechách, a.s. MUDr. Karlem Weiglem. Pane
předsedo, 13. dubna jsme se měli potkat na Koktejl party Ligy pro cestovní
ruch ve Francouzské restauraci Obecního domu v Praze, leč nepotkali. Důvod
byl namístě. Přijel vás navštívit ministr zdravotnictví Spojených
arabských emirátů.
Bylo tomu tak. Naše lázně patří k největším, jež se v České
republice zabývají arabskou klientelou. V průběhu patnácti let, co se na
ni orientujeme, se mezi námi vytvořily takové vztahy, které můžeme nazvat
nadstandardní. Naším záměrem je, aby se lázně řídily potřebami
klientů, a také proto respektujeme jejich kulturní zvyklosti. V létě, kdy
naše lázně z převážné většiny bývají obsazeny klienty z arabsky
hovořících zemí, proto např. vaříme na arabský způsob. Tím se lišíme
od řady lázní, které tyto nuance nectí a nenaplňují potřeby a
očekávání hostů. Také z toho důvodu je náš vztah se saudskoarabskou
ambasádou, a konkrétně s ambasadorem princem Mounsourem, poměrně vřelý.
Pan ambasador ministru zdravotnictví Saudské Arábie připravil program
oficiální návštěvy naší země, do něhož zařadil prohlídku jediných
lázní v Česku, a to našich. Bohužel, tato návštěva kolidovala
s termínem akce Ligy pro cestovní ruch.
Saudskoarabský ministr zdravotnictví, to není (obzvláště pro
lázně) jen tak lecjaká návštěva…
Pan ministr nás navštívil se všemi řediteli odborů svého ministerstva.
Poté, co zhlédl lázně, ocenil to, co viděl. Večeři na jeho počest jsme
uspořádali v restauraci Beethoven. Jak jsem již uvedl, jsme zběhlí
v podávání jídel na arabský způsob. Avšak poté, co začal večeřet a
jakoby až dotčeně vznesl dotaz: „Kdo to vařil?“, ve mně zatrnulo. Že
by bylo něco špatně? Zeptal jsem se ho, co se mu na tom nelíbí, že to
vařil náš český kuchař a on opáčil: „To není možné!“ A po
chvíli vystupňovaného napětí dodal: „To je jako u mne doma.“ Nechal si
zavolat šéfkuchaře a osobně ho pochválil. Večeře mu zjevně chutnala.
V jejím rámci jsme otevřeli různá témata. Ještě během ní ale dostal
telefonát, v němž mu bylo sděleno, že paní ministryně Součková, kterou
dopoledne navštívil, už není ministryní, protože byla odvolána. Dost se
tomu divil, že v době oficiální mezistátní návštěvy náš stát
dokáže odvolávat ministry bez ohledu na konvence, natož jeho osobu. Vzal to
tak, že když nemůže mluvit s ministryní, bude mluvit se mnou. Ubezpečil
jsem jej, že to, čeho chce docílit, získat z České republiky stovky
lékařů a zdravotních sester pro práci v Saudské Arábii (do
sedmaosmdesáti nemocnic), bude velmi obtížné. Kdo zná situaci na českém
trhu práce v oblasti lékařů a sester, musí vědět, že malér teprve
přijde. Že u nás bude v roce 2007 a v dalších letech akutní nedostatek
lékařů a středního zdravotnického personálu. A nebude to o tom, že
všichni odejdou pracovat do zahraničí, kde by měli lepší profesní a
finanční podmínky. Lékaři zkrátka nebudou, protože nejsou vychováváni a
že rovněž už není takový trend, aby všichni, kdo vystudují medicínu,
zůstali v oboru. Když jsem s medicínou v roce 1972 začínal, bylo pro
mne obtížné získat místo na chirurgii. Všichni chtěli být chirurgy. Dnes
na chirurgii skoro nikdo nejde. Je to velká práce, ještě větší
zodpovědnost, ještě menší ocenění a obtížně se z tohoto oboru
privatizuje. Řekněme, že to jsou věci, které se nasčítávají. Dnes máme
šanci přijímat lékaře ze Slovenska. Nevím, jak dlouho to potrvá. A co
bude dál? Pak přijde Ukrajina a odborníci z dalších zemí. Vzhledem
k tomu, že česká populace je značně xenofobní, domnívám se, že to
nebude přijímáno se všeobecným souhlasem. Pochybuji, že to bude cesta,
která bude úspěšná. Z vývoje, jak se naše zdravotnictví potácí, jsem
smutný. A potácí se léta. Výrazem toho je i má rodina, kdy můj syn
vystudoval medicínu, chtěl být lékařem, a poté, co se vrátil z roční
stáže v Americe, zjistil, že je velmi obtížné realizovat se jako lékař
v České republice a uživit tím rodinu. Dnes žije v USA. Já jsem celý
život pracoval jako chirurg, až do roku 1998, kdy jsem byl tak frustrován,
že jsem přijal nabídku dělat něco jiného. Teprve poté jsem zjistil, že
jde žít i jiný život než život chirurga. Od té doby se pro lékařský
stav v této republice mnoho neudělalo, proto svého rozhodnutí zásadně
nelituji. Naopak, jsem překvapen, kolik lékařů ještě setrvává na svých
místech a s takovým entuziasmem. Faktem je, že chirurg v padesáti letech
má nárok změnit působiště. Jsou státy, kde chirurgové v padesáti
letech paušálně končí s operováním. Já myslím, že jsem si
v chirurgickém oboru odpracoval to, co se ode mne očekávalo. Jsem nyní víc
manažer než lékař.
A protože jste manažer, tak i tento způsob vašeho uplatnění
působí na řadu lidí blahodárně, ba dokonce jim působí radost ze života.
Např. je radost procházet zde v Teplicích mezi lázeňskými budovami a
parky…
Musím říci, že jsem měl štěstí, že jsem dostal volné ruce k tomu,
abych mohl realizovat to, co jsem si myslel, že je správné. Pokud se
podíváme zpátky, pak změny, které jsme zde provedli, jsou evidentní. Vstup
Česka do Evropské unie nevnímáme jako výrazně negativní prvek, i když
se domnívám, že řadě lázní to velký profit nepřinese. Lázně Teplice
v Čechách se na současný stav dlouho systematicky připravovaly. Věřím,
že uspějeme a že budeme konkurenceschopní i v rámci velkého evropského
trhu lázeňství. Ať to bude tím, že jsme certifikováni německým
certifikačním orgánem TÜV pro systém kvality podle evropských norem ISO
9001:2000, že jsme v našich lázních zavedli velmi sofistikovaný systém
tzv. proklientského chování. V roce 2003 jsme realizovali 72 % příjmů
právě od zahraniční klientely, a ta právem očekává, že úroveň našich
lázní bude obdobná jako v lázních od nás na západ. A to nejde docílit
jenom tím, že natřeme fasády, vyměníme vany a dáme jiné postele, ale
především tím, že máme schopný profesionálně trénovaný personál.