480. sezona lázní Slatinice
12. 06. 2006
Lázně Slatinice
se nacházejí v malebném prostředí obce Slatinice na úpatí Malého
Kosíře na půli cesty mezi Olomoucí a Prostějovem. Využívají minerální
pramen přírodní sirné vody s hypotonickým obsahem sirovodíku pro léčbu
onemocnění pohybového ústrojí; stavu po operacích kloubních náhrad; po
úrazech pohybového ústrojí; léčbu tělesné nadváhy aj.
Rozhovor s předsedou představenstva a ředitelem akciové
společnosti Lázně Slatinice panem Martinem Vybíralem jsem zahájil
konstatováním, že každý demokratický stát si zaslouží takové politiky
i takové léčebné lázeňství, jaké má, avšak současné Česko si to
svoje (tedy léčebné lázeňství) snad ani nezaslouží.
Podmínky pro léčebné lázeňství jsou v tomto státě nastaveny nedobře.
Existují dva faktory, jimž musí české léčebné lázeňství čelit, aby
nebylo zlikvidováno. Jedním je Ministerstvo zdravotnictví ČR a druhým
správa Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR. Subjekty, včetně pacientů,
jejichž existence je spjata s touto oblastí zdravotnictví, budou muset
hodně zabrat a nastoupit cestu stát se neopominutelným a směrodatným
partnerem lidí řídících směr těchto institucí.
No jo, ale prioritou českého zdravotnictví (coby expanzivního
byznysu, do něhož jsou dle kompetenčního zákona vámi zmíněné instituce
včleněny) není uzdravovat, ale léčit. A protože se vždycky hraje na
výsledky, lze rozhodně nepatřičně, avšak přesto, vyvozovat, že české
zdravotnictví a úřady, jež tento resort řídí, k tomu, aby se mohly více
a radostněji vyskladňovat léky a vykazovat léčebné úkony, přírodu
nepotřebují. V tomto kontextu lze chápat pohnutky zastánců zájmů resortu
zdravotnictví, že léčebné lázeňství je jedním ze škůdců tohoto
byznysu a že se jim nehodí do krámu.
To asi nehodí. Mám-li to brát podle sebe, používám léků co nejméně.
V době ptačích a jiných chřipek není ani tak složité vybrat si
z nepřeberné řady léků. Nicméně spousta z nich vyvolává adaptace a
mutace virů, a tedy potřebu vyvíjet a vyrábět další a další léky.
Ještě jsem však nezaznamenal, že by nějaký vir či zdravotní problém
mutoval ve vztahu k léčebným postupům aplikovaným v léčebném
lázeňství. Ať už jsou s využitím minerálních či lehce radioaktivních
vod, slatiny, bahna apod. Bohužel, přírodní léčivé zdroje nemají lobby
jako farmaceutické koncerny a už vůbec jsou bez nároku být na špici
ekonomicky nejzajímavějších komodit. Příroda nemá na masivní reklamu, na
sponzoring časomíry atd. atd. Léčebné lázeňství pomáhá lidem tím, že
„pouze“ dává přírodě prostor vyrovnávat se sama se sebou. Je
o přístupu lidí. O vybočení z často velmi stresující a hektické
doby. Je o celkovém naladění organismu na blahodárně působící režim,
který je nedílnou součástí léčebného lázeňství.
Na úvod jsem provokativně řekl, že posláním byznysu se zdravím
je léčit, což nemusí být totožné s cílem uzdravovat, a poukázal jsem
na evidentní snahy vyřadit přírodní léčivé zdroje z českého
zdravotního systému. To není jen o přesunutí peněz, jež zdravotní
systém dává do léčebného lázeňství, ale o daleko obrovitějších
penězích, které díky efektivnosti léčebného lázeňství do tohoto
systému neputují, protože příroda zvyšuje kvalitu života lidí neskonale
levněji než farmaka. Obzvláště pak dětí (viz např. příspěvek
ředitelky dětské léčebny Lázně Kynžvart paní Hany Hruškové
v Internetovém časopise lidí a o lidech v cestovním ruchu www.e-vsudybyl.cz, heslo pro fulltextový
vyhledávač „Specifika lázeňské léčby v Dětské lázeňské
léčebně“). Co byste na tento stav naordinoval apatické české
společnosti?
Co se týče řízení procesů, mám výhodu, že se v něm v různých
odvětvích pohybuji již delší dobu. Principy fungování jakéhokoliv
managementu jsou obecně platné. Jsem přesvědčen, že jsme schopni obhájit
efektivitu a hospodárnost vynaložených finančních prostředků do
léčebného lázeňství. Základem ale je, že se o nás musí vědět!
V dnešní době, ovlivňované reklamou a marketingovými aktivitami, nesmíme
zůstat stát opodál. Pokud my, léčebné lázně, spojíme své úsilí a
uvědomíme si, že si vzájemně neubližujeme podnikatelskými aktivitami, ale
pasivitou, dá se dělat mnohé, přičemž veřejné mínění, tj.
společenskou poptávku, budeme mít na své straně. Pak už je to jen
o poctivé práci a kvalitně odváděném řemesle. Tam není co dalšího
ordinovat. České léčebné lázeňství patří do světové špičky, a
zahraniční konkurenční lázně se ho proto právem obávají.
Jednou z nejlépe fungujících organizací světa je katolická
církev. Teď, v době zahajování lázeňských sezon, se na nich setkávám
s jejími čelnými představiteli (např. u vás 13. května ve Slatinicích
ve vaší 480. lázeňské sezoně světil prameny olomoucký arcibiskup Mons.
Jan Graubner). V rozhovoru pro Všudybyl (v listopadu 2004) arcibiskup
pražský Miloslav kardinál Vlk mj. řekl: „Pan Roman Vacho konstatuje
vysokou podzaměstnanost v podmínkách České republiky v oblasti služeb.
Obzvláště tristní je tato skutečnost v regionech disponujících velkým,
a přitom pramálo využívaným potenciálem přírodních krás,
pamětihodností a dalších atraktivit.“ (viz www.e-vsudybyl.cz, heslo: „Když
dělám dobro, obdarovávám“). Proč se podle vás katolická církev,
ale i ostatní církve tolik angažují v oblasti lázeňství?
Na rozdíl od řady jiných představitelů veřejného života má církev už
své vybudováno. Je pravdou, že postavení církví v České republice není
až tak ideální. Určitě existují státy, kde je daleko výraznější.
Česko je státem, který má za sebou toliko patnáctiletou historii moderního
fungování. Je celá řada věcí, resp. hodnot, jež máme pokřiveny minulým
režimem. Cosi v tom smyslu: „Když nemám já, tak ať nemá ani soused!“
To je prvek, který se prolíná českou mentalitou a podepisuje se i na
českém léčebném lázeňství. Je to ale ve všech oborech. Je infiltrován
i do světa řízení věcí veřejných, tedy politiky a politiků. Církev
ctí určitý řád a vzývá absolutní hodnoty, v nichž příroda a zdraví
zaujímají čelná místa.
V době, kdy Československo patřilo k průmyslově
nejrozvinutějším zemím světa, vzkvétalo na našem zemí i léčebné
lázeňství.
To je pravda, nicméně doba se změnila. Každý chce rychle dosáhnout
úspěchu a co nejvíce stihnout, avšak léčebné lázeňství je sférou
klidu. Nicméně, snaha vybočit z hektiky se již začíná projevovat
i v současné společnosti. Lidé si začínají uvědomovat přínos
relaxace pro následnou výkonnost – hodnotu svého zdraví.
Na pozadí toho, že každá sedmá rodina není s to splácet
spotřebitelské úvěry, lze konstatovat, že touha spotřebovávat je na
jejich hodnotovém žebříčku daleko výš než zdraví. To se projevuje nejen
určitou lhostejností k vlastnímu zdraví. Pokud by absolutní hodnoty, mezi
něž zdraví bezesporu patří, nebyly ve společnosti tak pokřiveny, žádný
z politiků by si nedovolil vyrukovat s takovým rouháním, jako vyloučit
přírodu (rozuměj léčebné lázeňství) z českého zdravotního
systému.
Je pravdou, že současná společnost je velice konzumní. Nicméně, co je
možné vyčítat předchozímu režimu i současné vládě, že nás učí se
o sebe nestarat. Pokud celé vaše zdraví spočívá v tom, že dáte jednu
korunu za recept v lékárně, jak se o sebe budete starat? Když si vydobudu
(např. vydělám na) nějakou hodnotu, starám se o ni úplně jinak, než
když cosi dostanu zadarmo. České zdravotnictví, díky systému, který je
nastolen, tak má obrovský problém. Pečovat o své zdraví není na pořadu
dne. Jsme naučeni starat se o auto, o televizi, o barák, o to, abychom
vypadali, abychom se prezentovali jako úspěšní, ale starat se o vlastní
zdraví? To se teprve začínáme učit.
Proč máte rád lázně Slatinice?
Léčebné lázeňství je o zdraví a o lidech. Když vidíte, jak Lázně
Slatinice lidem navracejí zdraví, jak pomáhají, je to báječný pocit.
Zdejší voda je velmi podobného složení jako piešťanská. Za
Rakouska-Uherska byla považována za jednu z nejúčinnějších na pohybové
ústrojí. Minerální voda je významným léčebným atributem, který tu
vydržel dodnes. Obyvatelé Slatinic mají být (a jistě jsou) na co hrdi.
Ostatně, kolik sídel může říci: „Jsme lázeňskou obcí.“ Spolupráce
mezi obcí a naší společností je nesmírně důležitá. Za éry
předchozích vlastníků se do lázní třicet let neinvestovalo, a my jsme to
za posledních pět let, co jsme jejich majiteli, otočili. Peníze nekončí
v kapsách akcionářů, ale jsou reinvestovány do dalšího rozvoje.
Slatinice jsou nejstaršími lázněmi na Moravě a my jsme v jejich novodobé
éře prokázali, že jsou schopny si na sebe a na svůj rozvoj vydělávat.