Podzimní festival duchovní hudby v Olomouci se věnuje téměř
výhradně duchovní hudbě. Každý ročník bývá zpravidla orámován
velkými oratorními opusy, vedle nichž pak stojí koncerty komornější –
sborové či instrumentální. Podzimní festival duchovní hudby je jedinečný
v mnoha ohledech. Jeho koncerty jsou situovány do autentického prostředí,
v němž se duchovní skladby prováděly, do chrámů. Historie starobylé
Olomouce je spjata s prací mistrů stavitelského umění, a snad právě
i proto je základní myšlenkou festivalu propojení těchto unikátních
památek se špičkovou interpretací duchovních děl světových skladatelů.
Mezi další jedinečné počiny festivalu patří uvádění skladeb,
nezřídka v české premiéře, které se na pódiích běžně neobjevují.
Jako příklad uvedu Saint-Saënsovo Requiem, Webberovo Requiem nebo Donizettiho
Messa di Gloria e Credo, která zazněla právě na závěrečném koncertu
letošního ročníku.
Rád bych i prostřednictvím časopisu pro podporu cestovního ruchu
Všudybyl velmi poděkoval všem mecenášům, donátorům, sponzorům a
podporovatelům Podzimního festivalu duchovní hudby, jmenovitě pak
Olomouckému kraji a statutárnímu městu Olomouc. Zkrátka všem, kteří se
podíleli na uskutečnění krásných koncertů Podzimního festivalu duchovní
hudby Olomouc včetně tohoto 22. ročníku.
Umělecký šéf Podzimního festivalu duchovní hudby, dirigent Jaromír
Michael Krygel
22. Podzimní festival duchovní hudby
03. 11. 2015
Podzimní festival duchovní hudby vznikl v roce
1994 z iniciativy Dobromily Hamplové a svého prvního uměleckého šéfa
Stanislava Macury, jehož pokračovatelem je dnes dirigent Jaromír Michael
Krygel. Další obětavou duší Podzimního festivalu se rok po jeho vzniku
stala Alena Werkmannová. Festival v oblasti duchovní hudby patří
k nejvýznamnějším v Česku. Jeho organizátorem je umělecká agentura Ars
Viva, pořadatelem občanské sdružení Musica Viva. Od prvopočátku nad ním
drží záštitu 14. arcibiskup olomoucký, metropolita moravský, Mons. Jan
Graubner. Spolupořadateli jsou statutární město Olomouc a Olomoucký kraj.
Olomouckého primátora doc. Mgr. Antonína Staňka, Ph.D., jsem po letošním
závěrečném koncertu oslovil v Arcibiskupském paláci:
Pane primátore, Olomouc disponuje atributy evropské metropole
podobně jako třeba Vídeň nebo Praha. Nejenže při formování české
státnosti sehrála významnou roli, ale podržela si ji i poté. Svými
chrámy, paláci i fortifikací dává najevo, že byla jednou
z nejvýznamnějších bašt (nejen z vojenského hlediska, ale i z hlediska
umění a vzdělanosti atd.) rakouského mocnářství. Dodnes je
hospodářským centrem s rozvinutým průmyslem a univerzitní metropolí
s bohatým duchovním i společenským životem, kulturou a sportem. Je nejen
sídlem moravského metropolity Jana Graubnera, ale i předsedy Federace
židovských obcí České republiky Petra Papouška, s nimiž se už
čtenáři na našich stránkách setkali (viz na www.e-Vsudybyl.cz např. články
„Kdybychom dovedli čerpat z evangelia“ a „Pod záštitou Federace
židovských obcí v České republice“). Olomouc je městem, na jehož
Václavském náměstí sice nestojí Myslbekovo sousoší, zato však
impozantní katedrála sv. Václava a Přemyslovský hrad s úžasným
Arcidiecézním muzeem. Olomouc je i městem, v němž je umístěna poslední
z kdysi četných posádkových hudeb, ve které jsem v letech 1975 až
1978 měl tu čest hrát první křídlovku. Bohužel, povědomí, že tu máte
Přemyslovský hrad a že Olomouc je spjata nejen s počátky, ale i s koncem
přemyslovského rodu, má jen málokterý Čech.
Jak
zahraniční touroperátoři konstatují, Olomouc je dosud neobjeveným
klenotem. Souhlasím s tím, že je z hlediska historie a počátků české
státnosti městem, které není ani zdaleka doceněno. Ano, Olomouc je spojena
s údělnými přemyslovskými knížaty, která zde zahajovala svůj,
následně i slavný celozemský český úřad. V Olomouci sídlil věhlasný
kníže Břetislav i s Jitkou, kterou unesl z kláštera ve Svinibrodu.
V Olomouci trávil mnoho času také syn Elišky Přemyslovny a Jana
Lucemburského, moravský markrabě Karel IV., jehož sedmisté výročí
narození si budeme příští rok připomínat. Tady se (svým způsobem) učil
vládnout a poznávat naše historické země. Zmínil jste éru rakouského
mocnářství. Olomouc byla pevnostním městem, kam se v době ohrožení
uchyloval vídeňský císařský dvůr. V roce 1848 byl proto v Olomouci
korunován a na císařský trůn dosazen František Josef I. Příští rok si
to budeme připomínat velkými akcemi ve spolupráci s rakouským
velvyslanectvím. Do Olomouce byl, tak trochu do důchodu, odložen i maršál
Radecký coby velitel pevnosti, aby byl pak v situaci, kdy monarchii teklo
v Itálii do bot, opět povolán zpět do služby.
Jak
jste, pane doktore, zmínil, Olomouc je posledním městem v Česku, v němž
sídlí posádková hudba. Ta, společně s pražskou Hudbou Hradní stráže a
Policie České republiky, pokračuje ve slavné tradici našich vojenských
muzik a muzikantů. V té souvislosti zmíním i další olomoucký
unikát – „Oslavy maršála Radeckého“, jejichž součástí je
atraktivní show vojenských hudeb na Horním náměstí. V Olomouci tak lze
slyšet vojenské orchestry z řady zemí světa, což je pro Olomoučany a
návštěvníky města příležitost vidět armádu úplně jinýma očima.
Skvělá akce!
Olomouc je nádherné město, které si zachovává své kouzlo. Nicméně jako
jeho primátor bych přesto rád viděl, aby se rozvíjela o něco
dynamičtěji. Když to bylo potřeba, naši předkové zbořili mohutné
městské hradby a začali Olomouc průmyslově rozvíjet a rozšiřovat.
Rovněž dnešní Olomouc a Olomoučané si zaslouží, abychom město
rozvíjeli, abychom citlivě propojovali historický odkaz s moderní
architekturou, uživatelsky přívětivou městskou infrastrukturou a službami
21. století.
Časopis pro podporu cestovního ruchu Všudybyl je už
poněkolikáté mediálním partnerem Podzimního festivalu duchovní hudby.
Mohu tak konstatovat, že nejen rozsah festivalu a muzika, ale i spontánní
zájem Olomoučanů a návštěvníků Olomouce o festivalové koncerty je
impozantní.
Na obyvatele a úspěchy našeho města jsem opravdu hrdý. Tedy i na vysokou
kulturnost Olomoučanů. Narodil jsem se v Olomouci a po otcovské linii jsme
Olomoučany již po řadu generací. Navzdory naší dlouhé historii jsme
mladým univerzitním městem, byť je naše úspěšná Univerzita Palackého
v Olomouci druhou nejstarší v českých zemích. Sídlí tu významné
zemské a městské instituce. To vše přispívá k tomu, že Olomouc je
městem kulturním a kultivovaným. Opět mi tak udělalo radost to, kolik lidí
navštívilo koncerty Podzimního festivalu duchovní hudby. Jak zahajovací
v chrámu sv. Václava, tak i další koncerty, včetně dnešního
závěrečného v chrámu Panny Marie Sněžné. Pokud jde o Olomoučany a
jejich vztah k hudbě, je Olomouc spojena s takovými velikány, jako je
Wolfgang Amadeus Mozart, který zde pobýval. Antonín Dvořák, jenž tu
řídil mužský pěvecký sbor Žerotín a věnoval mu svou skladbu. Gustav
Mahler, který byl dirigentem Moravského divadla. Působily tu další a
další osobnosti velkého hudebního světa. Dnešní koncert byl věnován
dílu Gaetana Donizettiho „Messa di Gloria e Credo“, pro něž, mám pocit,
to byla česká premiéra. Dílo objevily a o jeho uvedení se zasloužila
zakladatelka festivalu Dobromila Hamplová. Jsem jen laický milovník hudby.
Muzika se mi buď líbí, nebo nelíbí. Ovšem tento koncert a tato skladba,
interpretovaná Českým filharmonickým sborem Brno se sbormistrem Janem
Ocetkem, Filharmonií Hradec Králové a sólovými pěvci pod vedením
dirigenta Jaromíra M. Krygela, byly úžasné a povznášející!
