204 roky jeden recept na stejné pití
22. 03. 2001
Kentucky – 15. stát Unie
Už více než dvě století působí rodina Beamů v obchodě a výrobě
nejprodávanějšího bourbonu na světě. V roce 1788 byla schválena
a vstoupila v platnost Ústava Spojených států. Ve stejném roce se Jacob
Beam rozhodl odejít za lepším živobytím na západ země. Na svůj
opotřebovaný vůz naložil všechny věci a destilační přístroj a vydal
se na strastiplnou cestu tam, kde cítil, že by mohl najít lepší život.
Cesty mnoha farmářů v té době směřovaly do Kentucky, kde začali
osidlovat panenskou krajinu bourbonského kraje. Nalezli tam úrodnou půdu,
mírné a teplé deště a sladkou pramenitou vodu – všechny potřebné
náležitosti pro pěstování kukuřice. Brzy přišli místní osadníci na
to, že se tento kraj také výborně hodí pro výrobu bourbon whisky. Jacob
Beam se usadil v kopcovité krajině krátce poté, co byla v roce
1792 Kentucky přijata do Unie jako patnáctý stát.
Whisky – nejekonomičtější způsob
Odvážný farmář začal pěstovat kukuřici a chovat prasata a ovce.
Zanedlouho vybudoval také mlýn, kde mlel nejenom svou vlastní kukuřici, ale
také kukuřici svých sousedů. Ti mu za tuto službu přenechávali určité
procento z úrody. Zrní se ovšem v té době jen těžko prodávalo a ani
metody uskladnění nebyly dostatečně vyvinuty. Nejjistější
a nejekonomičtější způsob, jak nadbytek kukuřice využít, znamenal
nechat jí vyzrát jako whisky. Whisky měla celou řadu výhod: nepodléhala
plísním, dala se lehce přemístit a platila za stabilnější měnu než
tehdejší kontinentální platidlo. Zboží i služby se daly získat za
několik lahví dobré whisky.
Lepší než peníze
Beam začal vyrábět whisky jantarové barvy ze směsice kukuřice, žita
a sladu. Produkt byl po kentuckém Bourbon Country, kde během občanské
války pobývali převážně Francouzi, nazván bourbon. První sud prodal
Jacob Beam v roce 1795. „Whisky byla tehdy lepší než peníze. Navíc šla
vypít, což se hodilo hlavně v dobách inflace. Spotřebováním whisky bylo
zkrátka po inflaci,“ komentoval tehdejší situaci o mnoho let později T.
Jeremiah Beam, prapravnuk Jacoba Beama.
Do průmyslové éry
V prvních desetiletích devatenáctého století trh s whisky ohromně
narostl, ve státě Kentucky pracovaly zhruba dvě tisícovky lihovarů. Jacob
Beam a jeho rodina se měli dobře. V roce 1820 předal Jakob rodinné
tradice výroby bourbonu a vedení lihovaru synu Davidovi. David, jeho žena
a deset dětí v práci na rodinném podniku pokračovali. Během doby, kdy
byl David hlavním lihovarníkem, vstoupil stát do průmyslové éry. Samuel
Morse objevil telegraf, lidé poznali parní technologii a rok 1825 byl
otevřením Erie Canalu na Mississippi považován za přelomový. Vlny
přistěhovalců a jednodušší přeprava zboží otevírali cesty pro nové
expandující podnikatelské aktivity.
Rodinný recept
V roce 1850 převzal lihovar a rodinný recept na výrobu bourbonu David M.
Beam, syn Davida a vnuk Jacoba. V té době ovšem cloumala Amerikou
občanská válka, která prosperitě podniku příliš nepomáhala. Armáda
odebírala pro své vojáky alkohol, vzhledem k jejich nadměrné zátěži,
únavě a ohrožení však denní příděly whisky musela snižovat a nakonec
skončila jen u používání whisky pro lékařské účely.
Když v roce 1894 zamřel Davidův otec, využil David první příležitosti
a přestěhoval lihovar do Nelson County v Kentucky tak, aby byl co nejblíže
první státní železnici. Nový domov pojmenoval Clear Spring Distillery, po
pramenité vodě kterou nalezl v nedaleké řece. Do obchodu zasvětil David
svého syna, legendárního Jamese „Jima“ Beauregarda Beama, když mu bylo
šestnáct let. Naučil ho všemu, co se sám naučil od svého otce. Rodinný
podnik převzal Jim ve třiceti letech v roce 1894. Celých dva a padesát
let pak pokračoval v udržování, ochraně a předávání tradic
a rodinného receptu na výrobu bourbonu.
Prohibice
Nebyla to lehká doba. Na konci devatenáctého a začátku dvacátého
století musel Jim Beam čelit zvýšeným vládním regulacím. V roce
1897 schválil Kongres návrh zákona o stáčení, na základě kterého
museli výrobci pečetit lahve zeleným kolkem. O několik let později
vstoupil v platnost zákon o potravinách a léčivech, výroba whisky
začala díky němu podléhat federální regulaci. V roce 1909 vydal
prezident William Howard Taft zákonné usnesení definující typy whisky.
Na začátku dvacátého století přesto společnost Jima Beama pokračovala
v růstu a prosperitě. Ranou pro podnik bylo zavedení prohibice v roce
1919. Agonie trvala čtrnáct let. Během této doby prodal Jim Beam všechen
svůj lihovarnický majetek, věnoval se pěstování citrusů na Floridě,
těžbě uhlí a vápencovým dolům.
Pátá generace
Po zrušení prohibice v roce 1933 se sedmdesátiletý Jim Beam navrátil
k lihovarnictví. 14. srpna 1934 založil v Clermontu ve státě Kentucky
společnost The James B. Beam Distilling Co. Vnuk Jima Beama, Booker Noe, je
přesvědčen, že se dědeček vrátil k výrobě bourbonu jenom proto, aby
mohl předat rodinné žezlo svému synovi, T. Jaremiahu Beamovi. Tradici tak
převzala pátá generace rodiny Beamů.
204 roky jeden recept na stejné pití
V další generaci převzal vedení firmy Booker Noe. Za období jeho
čtyřicetiletého řízení podniku se produkce whiskey zmnohonásobila.
Podařilo se mu také udržet standard kvality, který zavedl v roce 1795 jeho
praprapradědeček Jacob Beam. V roce 1987 představil Booker svou vlastní
exklusivní značku Booker’s Bourbon.
Jim Beam Bourbon měl vždy mnoho příznivců. „Je to úžasný pocit
pozorovat lidi, kteří si dnes vychutnávají to samé, co jejich rodiče
a prarodiče vychutnávali roky před nimi,“ říká Booker Noe. „204 roky
si předáváme v rodině Beamů jeden recept na stejné pití.“
