Eliminovat bezpečnostní rizika na území České republiky

Před hlavní lázeňskou a turistickou sezonou Všudybyl požádal o rozhovor náměstkyni ministryně pro místní rozvoj České republiky pro řízení Sekce regionálního rozvoje Ing. Kláru Dostálovou.


Archiv vydání

2017 | 2016 | 2015 | 2014 | 2013 | 2012 | 2011 | 2010 | 2009 | 2008 | 2007 | 2006 | 2005 | 2004 | 2003 | 2002 | 2001










































Pod záštitou ministra Mariana Jurečky

Zvláštní cenu Pivovar čtvrtstoletí – Zlatý pohár Pivex za léta 1992–2017 získal přerovský pivovar Zubr. V soutěži lahvových piv Zlatý pohár PIVEX vyhrál v kategorii světlý ležák Zubr Grand a v kategorii světlá výčepní piva Zubr Classic. Mezi tmavými pivy zvítězil Litovel Dark. V kategorii nealkoholická piva Birell polotmavý z Radegastu. V kategorii míchaná nízkoalkoholická a nealkoholická piva Litovel Pomelo. V soutěži sudových piv Zlatý soudek PIVEX 2017 v kategorii světlé ležáky vyhrál Velkopopovický Kozel 11. V kategorii světlá výčepní Bernard pivo nefiltrované světlé výčepní a kategorii minipivovary ovládla dvanáctka Dobřanská Hvězda z restaurantu Modrá Hvězda Dobřany.

Degustační soutěže piv PIVEX – Zlatý pohár – Pivo 2017 a Zlatý soudek PIVEX 2017, konané pod záštitou ministra zemědělství ČR Mariana Jurečky, vyhlásil hlavní producent, mar­ketingová společnost SNIP & CO, ve spolupráci s Veletrhy Brno a Výzkumným ústavem pivovarským a sladařským Praha a jeho sladařským pracovištěm v Brně. Vyvrcholily 2. března 2017 Galavečerem pivovarníků u dalšího z partnerů v kongresovém sále brněnského Orea Hotelu Voroněž. Hlavní cenu předával ministr zemědělství Marian Jurečka, kterého jsem poté požádal o rozhovor.
Pane ministře, co vás vedlo k tomu, upřednostnit Galavečer pivovarníků před ostatními programy?
Takovouto událost beru jako radostnou součást své práce. Není to jen o vyhlášení výsledků, ale i o setkání s lidmi, kteří zasvětili život českému pivovarnictví.

V Česku pěstované zemědělské plodiny, z nichž se vaří pivo – chmel a ječmen, z něhož se dělá slad, jsou ve světě pojmem.
Je tomu tak. Pokud vycestujete do zahraničí a zeptáte se tam na Českou republiku, tak krom toho, že vzpomenou Václava Havla nebo sportovce jako Jaromíra Jágra, Petra Čecha nebo Pavla Nedvěda aj., zpravidla uvedou české pivo a ti větší znalci, že český chmel a český slad jsou špičkové produkty, ve kterých patříme k nejlepším na světě.

Bezpečnost je dominujícím tématem současnosti. Jedním z jejích pilířů je potravinová soběstačnost. Myslíte, že někdy nastane situace, kdy naše země opět bude potravinově soběstačná?
Pevně věřím, že jsme s to se k ní vrátit. Má hlavní ambice (to, co se snažím po celé tři roky ve funkci ministra zemědělství České republiky dělat) je, aby Česká republika v tom, v čem může být, byla potravinově soběstačná. V tom, pro co máme přírodní podmínky a know-how. A nejen soběstačná, ale abychom měli i proexportní ambice a využívali dispozic naší země. Jsem rád, že se nám za uplynulé tři roky podařilo změnit politiku, která předtím dávala peníze do zemědělství na plochu a neptala se, co na ní zemědělec bude pěstovat. Dnes podporujeme citlivé komodity. Začínají růst plochy chmelnic. Daří se víc vyvážet. Ostatně podtrhuje to i fakt, že se české firmy včetně pivovarů daleko víc zúčastňují zahraničních potravinářských veletrhů. Daří se otáčet trend, který byl negativní. V některých komoditách tak už jsme zase soběstační. Za loňský rok máme rekordní výrobu cukru. Co se týká chmele a sladu, jsme výrazně proexportní. Teď jde o to, zaměřit se na další komodity, jako jsou ovoce a zelenina včetně brambor.

Vypěstovat je jedna věc, realizovat druhá. Ostatně posláním Všudybylu je vysvětlovat těm, co si pletou cestovní ruch s cestováním, že cestovní ruch je univerzální tržní platformou a že klíčovým faktorem pro dosahování hospodářských a sociálních přínosů v tržním hospodářství je až realizace výrobků, služeb a myšlenek. Zkrátka úspěšný obchod odehrávající se na domácím území; export realizovaný na zahraničních odbytištích; a jejich syntéza – cestovní ruch, který rovněž generuje zahraniční inkaso. A protože základem pro směrování útrat cestovatelů do té které země je její renomé, tak dávat dohromady lidi, kterým jde o šíření dobrého jména Česka, respektive o to, abychom naší zemi dovolili na nás daleko víc vydělávat tím, že je. Zatím totiž Slezsko, Morava a Čechy díky tomu, že jejich regiony každoročně nenavštíví a nenakupují v nich desetitisíce spotřebitelů, zhodnocují pouhý zlomek svého potenciálu. A to se týká nejen turistických atraktivit a služeb, ale i výrobků včetně potravinářských.
Víceméně upozorňujete na problém, že náš největší nečerpaný potenciál není ani tak v exportu, jako v realizaci českých potravinářských výrobků na území České republiky. Když se podívám na saldo zahraničního agrárního obchodu za rok 2015, tak tam máme za dvaačtyřicet miliard korun položek, které umíme v České republice vypěstovat a vyrobit. Ale bohužel, tyto potraviny necháváme do Česka dovážet ze zahraničí. Je to věc maloobchodního sektoru, ale i uvažování spotřebitelů a to je to, na co se snažím upozorňovat a měnit. Tedy aby se spotřebitel neptal jenom na cenu a kvalitu, což je samozřejmě důležité, ale aby se také ptal na příběh výrobku. Kdo ho vyrobil. Zdali k nám necestoval přes půl zeměkoule, tedy nakolik je čerstvý. Jestli je od místního zemědělce nebo potravináře, který tu zaměstnává lidi, platí daně, zdravotní a sociální odvody – tedy nechává peníze v české ekonomice. A to je to, co se musíme, my čeští spotřebitelé, naučit zohledňovat, aby se nám všem tady dařilo.

No, dřív než našinci to pochopily cizí maloobchodní řetězce. Tedy že hrát na českou strunu je účinný marketingový tah. Takže mnohé potraviny, které na našem území nabízely, vydávaly za české.
Už to musely omezit, protože od 1. ledna 2017 jsme závazně definovali pojem „česká potravina“. A nejen že říkáme, že v rámci tohoto dobrovolného označení může výrobce a prodejce zvýraznit, že výrobní proces, například masného výrobku, proběhl na území České republiky. Že se tu zvíře narodilo, bylo poraženo, zpracováno… Ta novela také říká, že jestliže obchodní řetězec bude označovat potravinářský výrobek jakoukoli symbolikou odkazující na českou státnost (vlajka, heraldický lev, slovní označení „česká kvalita“ apod.), musí splňovat definici české potraviny. Obrat způsobený touto novelou ilustruje, že když se loni v listopadu jedna z novinářek ptala Kauflandu, jaký mají podíl českých potravin, tak hrdě hlásili dvaasedmdesát procent. Když stejná otázka stejné redaktorky padla letos v únoru, už neodpověděli. Takže věřím, že tato úprava legislativy pomůže nejen ke snazší orientaci spotřebitele, aby věděl, co je českého původu, ale i ke změně filozofie maloobchodu, aby byl daleko víc o výrobcích českých potravinářů a spotřebitelích, již budou poptávat a nakupovat produkty z naší země.