Karel IV. se učil vládnout z Olomouce

Rozhovor s primátorem statutárního města Olomouce doc. Mgr. Antonínem Staňkem, Ph.D., s nímž se potkáváme 31. března 2016, jsem začal připomenutím o dvanáct století dřívějších dějů, k nimž Radek Míka ve Všudybylu uvádí: „Pronikání kulturních vlivů přerostlo v mocenskou přítomnost Moravanů také v Hornomoravském úvalu. Významnou obchodní stanicí jantarové stezky ve středním Pomoraví bylo hradisko Povel, existující již v době předvelkomoravské, jež v průběhu 9. století přerostlo v rozsáhlý sídelní celek, z něhož vzešel hrad a metropole Hané, město Olomouc.“ (Viz www.e-Vsudybyl.cz, článek „Počátky naší státnosti 39“.) 
Pane primátore, Olomouc odjakživa patřila mezi naše nejvýznamnější města. Jaký byl pro ni z hlediska cestovního ruchu loňský rok 2015?
Úspěšný. Uskutečnilo se tu mnoho významných akcí, které nejenže k nám přiváděly kupní sílu tuzemských návštěvníků a turistů, ale do Olomouce kvůli nim ve velkém na vícedenní pobyty přijížděli i zahraniční hosté. Z ranku sportovních událostí k nim určitě patří tradiční Olomoucký půlmaraton. Bezesporu i Mistrovství Evropy ve fotbale hráčů do 21 let, kdy se v Olomouci hrály zápasy jedné ze skupin. A když už jste začal až tak vzdálenou historií, v době mistrovství jsme si tak měli možnost připomenout, jak asi mohla Olomouc vypadat po dobytí Švédy. To je samozřejmě nadsázka. Oproti svým předchůdcům, kteří naše město „navštívili“ před necelými čtyřmi staletími, tu švédští fanoušci po sobě zanechali výrazně menší či spíše žádné škody. Navíc svými útratami podpořili mikroekonomiku naší metropole a nadšením pro placení spotřební daně z alkoholu i státní kasu. V Olomouci se odehrála taky řada kulturních akcí včetně výstav, koncertů a dalších projektů. Rok 2015 byl svým způsobem předskokanem výročími nabitého roku 2016, který je pro Olomouc významný hned z několika hledisek, jež mají evropský, ne-li světový význam.

Olomouc si svou historickou státotvorností, bohatstvím kulturního dědictví, odkazy předků a potenciálem tvořivých lidí určitě zaslouží, abychom k její historii přistupovali s velkou úctou a respektem.
Ano, letos si tak připomeneme tři sta let od chvíle, kdy byla zahájena stavba čestného sloupu Nejsvětější Trojice, monumentu, jenž se stal symbolem olomouckého patriotismu a hrdosti a byl zapsán na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Tím se Olomouc proslavila opravdu celosvětově. Vedle této události si 14. května budeme připomínat 700. výročí narození císaře Svaté říše římské, českého krále Karla IV., který je s Olomoucí spjat coby Karel, markrabě moravský, prvorozený syn Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny. Právě udělením titulu markraběte legitimizoval král Jan postavení svého syna v království, které do té doby nebylo až tak jednoznačné. S trochou nadsázky a patriotismu lze říci, že Karel IV. se učil vládnout právě na Moravě a také z Olomouce.

2. listopadu si připomínáme 250. výročí narození Josefa Václava Radeckého z Radče, velitele olomoucké vojenské pevnosti v letech 1829 až 1831.
O Radeckého slavnostech (18. a 19. srpna 2016) jsme se zmiňovali už v minulém interview (viz www.e-Vsudybyl.cz, článek „22. Podzimní festival duchovní hudby“). Postava Josefa Václava Radeckého k Olomouci neodmyslitelně patří. Oslavy maršála Radeckého se uskuteční i letos v září včetně Mezinárodní přehlídky vojenských hudeb. Současně si budeme připomínat také 185 let od ukončení působení Radeckého v olomoucké pevnosti, kde měl podle vize císaře Františka II. dožít svůj život. Nicméně historické události v Itálii přiměly císaře k tomu, že v roce 1831 Radeckého aktivizoval a jmenoval velitelem rakouských vojsk na Apeninském poloostrově. Na počest jeho tamních vítězství pak Johann Strauss starší složil roku 1848 slavný Radeckého marš.

Pane primátore, dnes, 31. března, se večer koná ve zdejším Arcibiskupském paláci slavnost, na níž bude představen domněle ztracený obraz ztvárňující abdikaci císaře Ferdinanda I. Dobrotivého ve prospěch Františka Josefa.
V letošním roce tomu bude 140 let od chvíle, kdy byl tento obraz s největší pravděpodobností dokončen. Upomíná na jednu z nejvýznamnějších událostí spojených s naším městem, císařskou abdikaci v olomouckém Arcibiskupském paláci v roce 1848. Nový císař František Josef zde sice nastoupil na trůn, slavnostní korunovace na rakouského císaře se ovšem uskutečnila až ve Vídni poté, co se tam po půlročním pobytu v Olomouci císařský dvůr vrátil. Nicméně František Josef I. měl k Olomouci i nadále velmi vlídný vztah a naše město několikrát navštívil i jako císař. V pamětní knize města Olomouce tak na její první straně máme jeho císařský podpis.
Zmiňovaný obraz má zvláštní historii. Když totiž poslední olomoucký rakousko-uherský starosta nechal rekonstruovat radnici, rozhodlo se, že v prostorách kaple sv. Jeronýma bude muzeum. Avšak už se nenašly finance na obnovu jejích překrásných freskových maleb, a tak bylo usneseno, že budou překryty novodobými obrazy (tedy z 2. poloviny 19. století). Jeden z nich, umístěný v lunetě nad vchodem do kaple, zobrazoval, jak Ferdinand I. předává vládu Františku Josefu. V kapli visel do roku 1947, kdy se přistoupilo k restaurování fresek. Od té doby se mělo za to, že se nenávratně ztratil. Řízením osudu 140 let poté, co byl namalován, se v loňském roce podařilo zjistit, že se nachází v pracovně primátora Opavy. Při své návštěvě našeho arcibiskupského paláce se totiž opavský primátor zmínil, že nějaký takový obraz s Františkem Josefem má u sebe v kanceláři. Badatelé následně zjistili, že se skutečně jedná o originál ztraceného obrazu, a to v podobě, která skrývala jeho původ. Původně totiž svým formátem korespondoval s lunetou, v níž visel, avšak pravděpodobně proto, že se s takovým atypickým tvarem obtížně umisťuje do interiéru, byl ořezán a dnes má klasický obdélníkový formát.
Obraz teď bude vystaven v Arcibiskupském paláci a později ve Vlastivědném muzeu Olomouc. Moc bych si přál se s primátorem Opavy dohodnout ne-li na jeho trvalém zapůjčení do Olomouce, tak na vytvoření jeho kopie.

Novogotická kaple sv. Jeronýma na olomoucké radnici v sousedství pracovny primátora, kde obraz visel, byla znovu vysvěcena v roce 1991.
8. prosince si připomeneme toto čtvrtstoleté výročí. Sama kaple sv. Jeronýma ale byla dokončena už v roce 1488 a poprvé vysvěcena před 525 lety roce 1491.

Další letošní výročí, které se váže k císaři Františku Josefu I., je 100 let od jeho úmrtí.
Ano, zemřel 21. listopadu. Přestože náš pohled na tehdejší postavení zemí Koruny české v rámci rakouské monarchie není nejpozitivnější, byla to doba, v níž se uskutečnil jistý rozkvět českých zemí a kdy se Olomouc úspěšně rozvíjela. A to i z hlediska životního prostředí, protože poslední dva rakouští starostové, ať už to byl Josef von Engel, nebo Karl Brandhuber, byť možná byli odpůrci čehokoli českého, pokud šlo o město, vždy se snažili o jeho rozvoj.
Neposlední upomínkou na výročí mimořádných dějinných událostí v roce 2016 bude připomenutí si 95 let od návštěvy Olomouce prvním československým prezidentem T. G. Masarykem. Tato návštěva se uskutečnila 18. a 19. září 1921. TGM sice Olomouc navštívil už předtím za dob Rakouska-Uherska, avšak jako československý prezident v roce 1921 poprvé. Byl tu přijat prvním českým starostou Olomouce Karlem Marešem, který v roce 1919 nastoupil po Brandhuberovi po prvních volbách, v nichž konečně dostali šanci i olomoučtí Češi. Masaryk u nás navštívil také Moravské divadlo. Pro Olomouc to byla velká sláva.
Ke všem těmto výročím budeme přistupovat tak, abychom je nepřehlédnutelně připomněli Olomoučanům i turistům. V této době, kdy se Evropa radikálně proměňuje, je to velmi aktuální úkol. Posledních sedmdesát let jsme totiž Evropu znali spíše jako takovou poklidnou oblast. V souvislosti s tím, co se kolem nás děje, je namístě připomínat si své kořeny a historické události, ať už s pozitivním, negativním, nebo neutrálním zabarvením, a budovat, zejména u mladých generací, vztah k místu a zemi, v níž žijeme.

• www.olomouc.eu
• http://tourism.olomouc.eu