Uznání hospodářského významu cestovního ruchu

S předsedou Českomoravské konfederace odborových svazů Josefem Středulou se potkáváme krátce po parlamentních volbách 24. října 2017.
Pane předsedo, v posledním úvodníku, a nejen v něm, poukazuji na to, že cestovní ruch dokáže zlepšovat platební bilanci navštěvovaného státu. Držet a násobit kupní sílu na jeho vnitřním trhu. Poptávkou po službách a výrobcích primárně i sekundárně otvírat prostor podnikatelským a pracovním příležitostem. V turisty navštěvované zemi (zejména není-li závislou ekonomikou, ze které tak jako kdysi z kolonií a teď z Česka v gigantické míře odtékají aktiva posilovat blahobyt do jiných zemí) může zásadně přispívat k posilování sociálních jistot jejích obyvatel. Tedy i k nastolení a udržování západoevropské platové a životní úrovně.

Pro mě je otázka cestovního ruchu srdeční záležitostí. Svého času jsem měl příležitost podílet se jako odborář na Strategii cestovního ruchu a považuji za naprosto logické, že rozvoj cestovního ruchu (obdobně jako podpora exportu nebo zvyšování platové úrovně obyvatel Česka a s tím spojeného rozvoje vnitřního obchodu) by měl stanout ve velmi silném zájmu politiků a ekonomů, protože je oblastí, která dokáže vytvářet obrovské množství pracovních příležitostí. Investice do rozvoje cestovního ruchu mají velký multiplikační efekt. Navíc, cestovní ruch je v rámci incomingu schopen přinášet do české ekonomiky a našich veřejných rozpočtů obrovské sumy zahraničního inkasa. Cestovní ruch už dnes výrazným způsobem přispívá i ke zkrášlování České republiky. Česko je nádhernou zemí. Od severu na jih i od východu na západ. Jen je třeba s těmito bonusy umět pracovat a nakládat s nimi jako dobrý hospodář. My jsme rádi za každé aktivum, které cestovní ruch České republice přináší. Proto jsme se coby odbory v rámci pracovního týmu při Ministerstvu pro místní rozvoj ČR rozhodly řešit problematiku podpory rozvoje cestovního ruchu. Odbory se záhy po svém vzniku (na území Československa už za první republiky) výrazně angažovaly ve vytváření podmínek k tomu, aby se zaměstnancům (zejména těm nízkopříjmovým) dostával prostor na odpočinek a regeneraci sil. A posléze také aby jim a jejich rodinám byla dostupná rekreace. Proto je i teď pro odbory důležité, aby ve Slezsku, v Čechách a na Moravě byla místa a zařízení, která jim k tomu dokážou vytvořit zázemí. Bohužel, za posledních pětadvacet let jsme v této oblasti neudělali tolik, kolik se mohlo.

V divokých devadesátých letech se pod záminkou tíže odborářských rekreací podařilo odbory podporovanou oblast trávení volného času zaměstnanců výrazně vytěsnit ze systému. Že to byl krok „ode zdi ke zdi“, potvrzuje skutečnost, že značnou část iniciativy v této oblasti z pragmatických důvodů převzali zaměstnavatelé, kteří tak pro své zaměstnance pořádají stmelovací incentivní akce, vysílají je na ozdravné pobyty, zajišťují pro ně rekreace apod. Jako například Ing. Ladislav Vitoul, který svým zaměstnancům řekl: „Největším odborářem tady budu já, protože v mém zájmu je, abyste měli všechno, co máte dostat. A dám vám ještě víc. Když se nám bude dařit, všichni budeme moci jezdit na Kanárské ostrovy a bude nám dobře. Ale musíte poctivě pracovat.“ (Viz www.e-Vsudybyl.cz, článek „Táta měl sen, že jeho syn bude jeho pokračovatelem“.) Nicméně rád bych se vrátil k tuzemské rekreaci. Domácí cestovní ruch v posledních letech zaznamenává výrazný vzestup výkonnosti.

Bezesporu. A i díky evropským dotacím došlo k řadě věcí, které považuji za mimořádné. Například k udržení osvědčených systémů. Sem bych zařadil i turistické značení. Mnozí Češi si ani neuvědomují, jaká je ve světovém měřítku jedinečnost tohoto systému. Jak je síť turistických značek v Česku přesná. Další věcí, kterou považuji za mimořádnou, jsou systémy cyklostezek, které byly v Česku vytvořeny, a také vinařské stezky v díky sopečné půdě úrodné „zahradě Čech“ a zejména na jižní Moravě. Budování dálkových cyklotras, například Labské stezky, výrazně pomáhá návštěvnosti a propagaci turistických atraktivit Česka a odbytu místních či regionálních produktů. To jsou věci, které dokážou zaujmout nejen domácí turisty a výletníky, ale zároveň skýtají velký „exportní potenciál“, kdy tržní platforma cestovního ruchu zhodnocováním místních produktů generuje zahraniční inkaso.

Co se týče domácího cestovního ruchu, rád se vracím na místa, kam nás ze Sezimova Ústí vozili na školní výlety.

Školní výlety, to je věc, která se rovněž tak trochu zapomněla. Bohužel, někteří z rodičů nemají dost peněz, aby svým dětem mohli účast na školních výletech zaplatit. Ať už je mají na základních, nebo na středních školách. Moje generace si pamatuje různé typy akcí, ať už výlety za památkami, nebo lyžařské či vodácké výcviky. Také já se rád vracím na ta místa a vodím na ně své děti a přátele. Na vlastní osobě mám tedy vyzkoušeno, že jsem „reklamní panel“ Česka. Obnovit širokou dostupnost školních zájezdů a exkurzí do továren a na další pracoviště by mohl být jeden z cílů jak Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR, tak i jednotlivých krajů. Je velmi přínosné touto formou podpořit rozvoj domácího cestovního ruchu, protože nejen že upevňuje sepětí dětí s vlastí, rozšiřuje jejich vědomostní obzor a napomáhá osobnostnímu rozvoji, ale v dlouhodobé perspektivě pomáhá i mikroekonomikám navštěvovaných míst. Lze totiž předpokládat, že zrovna tak jako vy nebo já i děti se budou na ta místa v dospělosti rády vracet.

V interview s neurochirurgem Vladimírem Benešem se pan profesor zmiňuje, jak s mým otcem osvobozovali Plzeň (viz www.e-Vsudybyl.cz, článek „Podívej, dodnes se mi netřesou ruce“). Za to, že můj otec zůstal za války pracovně nasazen v plzeňské Škodovce, mohly do značné míry odbory, které i v této těžké době reprezentovaly respektovanou sílu. A i dnes, kdy to rovněž není „žádná sranda“, ji stále reprezentují. Pane předsedo, hovořil jste o podpoře cestovního ruchu, jak při ní tuto svoji sílu uplatňujete?

Využíváme k tomu různé platformy. Tou stěžejní jsou jednání tripartity. Věcí, o kterou nám jde, je uznání hospodářské dimenze a významu cestovního ruchu. Cestovní ruch se u nás (bohužel nezřídka) bere jako sféra utrácení v Česku vydělaných peněz v zahraničí a neproduktivní oblast volného času. Tedy nikoli jako platforma, která – jak jste na začátku našeho rozhovoru řekl – primárně i sekundárně otvírá prostor podnikatelským a pracovním příležitostem a je jedním ze zdrojů tvorby veřejných rozpočtů, díky nimž lze posilovat sociální jistoty obyvatel České republiky. Cestovní ruch, to určitě nejsou pouze ti, kdo turisty kasírují v první linii. V Česku pohříchu často nadnárodní hotelové společnosti, incomingové agentury či „hostující průvodci“, kteří v masovém měřítku parazitují na tom, co je nutné financovat (chránit a udržovat) z daní daňových poplatníků, kterými oni v Česku rozhodně být nechtějí. Cestovní ruch díky tomu, že do regionů Čech, Moravy a Slezska přivádí spotřebitele z vnějších ekonomických systémů, umožňuje rozvoj širokého spektra hospodářských činností včetně potravinářství, strojírenství či stavebnictví. Z hlediska platební bilance státu je už dnes v podstatě jedno, jestli český turista peníze nevyveze ven a utratí je v Česku, nebo za venku vydělané peníze na území Česka nakupuje cizinec. Je to ten samý přínos. Jsem proto rád, že v posledních dvou tří letech došlo k neuvěřitelné dynamice růstu domácího cestovního ruchu. Jsem rád i za podporu cestovního ruchu za pomoci finančních prostředků z Evropské unie, čímž mám na mysli zejména rozvoj turistických tras a cyklostezek, turistických informačních center apod. Celá řada míst založila lokální muzea a další zařízení, která jsou vyhledávána turisty a návštěvníky. Navíc jsme se začali úspěšně učit propagaci cestovního ruchu. Nemohu nezmínit projekt České centrály cestovního ruchu – CzechToursim „kudyznudy.cz“, který považuji skutečně za unikátní. Střediskům, která byla využívána jen v létě nebo jen v zimě, se dostává celoroční náplně. Například v lyžařských areálech ve velkém rozsahu vznikají bikerská centra, kdy díky bikerům je tamní turistická infrastruktura včetně lanovek využívána celoročně. Jako odborář rád přispívám i k tomu, aby zaměstnavatelé svým zaměstnancům nabízeli možnost odpočívat a čerpat síly v rekreačních objektech po Česku. Kdo chce do zahraniční, kdo na to má prostředky, a to třeba i díky našemu vyjednávání za vyšší mzdy, tak tam pojede. Nakonec i v zahraničí se stáváme užitečnými „reklamními panely“, které o České republice často hezky hovoří a propagují ji bez ohledu na to, ze které části Slezska, Moravy či Čech jsme. Další velký kus propagace České republiky se dá ještě udělat prostřednictvím zahraničních zastoupení i proto, že v této oblasti si jednotlivé resorty často nekoordinovaně „hrají“ každý „na svém písečku“. Tím ale nemyslím propagovat pouze naše hlavní město. Máme tu řadu kouzelných míst, ať je to Osoblažský výběžek, České Švýcarsko, jižní Čechy, Beskydy, nebo jižní Morava, o níž se říká, že je hodně podobná romantické krajině italských vinařských regionů. Je na nás, do jaké míry dokážeme svět i sami sebe přesvědčit, že v České republice je krásně. Rád tomu budu pomáhat a připomínat, aby na to myslel i náš státní rozpočet.

• www.cmkos.cz