Menu

Moderní oborové a profesní sdružení

12. 04. 2018

Asociace hotelů a restaurací České republiky má půldruhého tisíce členů. Její členská základna se každým rokem rozšiřuje. Loni jí přibylo na sto osmdesát dalších členských subjektů. Rozhovor s prezidentem Asociace hotelů a restaurací České republiky Ing. Václavem Stárkem jsem začal konstatováním:
starekPane prezidente, Asociaci hotelů a restaurací České republiky se daří.
Hlavním faktorem, proč se daří rozšiřovat členskou základnu, je naše dlouhodobá snaha vytvořit z naší asociace servisní centrum pro své členy a zároveň moderní oborové a profesní sdružení, které hájí zájmy provozovatelů venkovských a městských hospod, pohostinství, restaurací, kaváren, hostelů, penzionů a hotelů. Takže i za loňský rok jsme vypracovali několik metodik, které se týkaly například směnárenské činnosti, registrace cizinců cizinecké policii aj. Zatím poslední, kterou jsme dali členům k dispozici, je metodika pro GDPR – ochranu osobních údajů. Kromě průběžných informací, které jsme jim předávali na workshopech a dalších setkáních, tak už mají i přehledného průvodce, kde se krok za krokem dozvědí, co v souvislosti s GDPR mají dělat. Současně s tím jsme pro ně vytvořili interní směrnici pro kontrolu plnění tohoto nařízení.

Pane prezidente, jak ilustrují i vaše vystoupení v televizních a rozhlasových vysíláních a na sociálních sítích, Asociace hotelů a restaurací České republiky se vyjadřuje k řadě otázek týkajících se vašich oborů.
Systém připomínkování a vyjadřování se k legislativním krokům a materiálům týkajícím se hotelnictví a cestovního ruchu budujeme dlouhodobě. Od svého vzniku je Asociace hotelů a restaurací České republiky členkou mezinárodní asociace HOTREC, která je unijní zastřešující organizací provozovatelů hotelů, restaurací, hospůdek a kaváren a podobných zařízení v Evropě, jež sdružuje čtyřicet národních asociací z devětadvaceti zemí. Jejím prostřednictvím máme možnost sledovat a ovlivňovat vývoj unijních směrnic a nařízení. Na národní úrovni pak předsedáme Komoře cestovního ruchu v rámci Svazu obchodu a cestovního ruchu České republiky. Zároveň jsme v představenstvu Hospodářské komory České republiky. Tyto tři organizace velmi efektivně spolupracují a prosazují společná stanoviska a požadavky. A o co nám jde především? To jsou rovné podmínky hospodářské soutěže. Proto byla Asociace hotelů a restaurací České republiky rovněž podporovatelem elektronické evidence tržeb. A jsme jím i nadále, ale výhradně za předpokladu, že stejná tržní pravidla budou platit pro všechny a že vedení elektronické evidence tržeb bude povinností každého účastníka hospodářské soutěže. Tedy ne jak to teď dopadlo po rozhodnutí Ústavního soudu, aby restaurace a pohostinství musely evidovat tržby, zatímco jejich bezprostřední konkurence, stánky s občerstvením, nikoli.

Rád bych připomněl to, co se Asociaci hotelů a restaurací České republiky určitě podařilo, a to změnit sazbu DPH pro pohostinství.
To je zásadní věc, o kterou se mnozí pokoušeli již od roku 2005, a skutečnost, že byly pokrmy a nealkoholické nápoje v restauracích přeřazeny do snížené, tedy 15% sazby DPH, vnímáme jako velký úspěch. Pokud tedy někdo polemizuje, jaký smysl mají oborové a profesní svazy, tak toto je jeden z pádných argumentů. Nebýt Asociace hotelů a restaurací České republiky a naší diskuse o elektronické evidenci tržeb spojené s touto problematikou, tak by k tomu velmi pravděpodobně nedošlo.
Usilujeme i o změnu v zákoníku práce. V loňském roce jsme předvolebního období využili k tomu, že jsme udělali anketu s parlamentními politickými stranami. Oslovili jsme všechny jejich předsedy a získali poměrně cenný materiál odpovědí na naše otázky, jak si představují další vývoj v našich oborech po volbách. Teď chystáme další kroky, abychom jim jejich předvolební sliby připomněli a aby představitelé politických stran plnili, co slibovali.
Se Svazem obchodu a cestovního ruchu České republiky jsme vytvořili strategický dokument, co bychom chtěli od budoucí vlády, který jsme zaslali parlamentním stranám. Na to následoval dopis předsedovi vlády, kde se vyjadřujeme k diskusi, jak by mělo vypadat ministerstvo, pod jehož kompetenci bude spadat cestovní ruch, a k dalším věcem.

Které resortní ministerstvo by podle vás mělo mít cestovní ruch v gesci?
Podle mne je úplně jedno, o jaké ministerstvo se bude jednat. To, co cestovní ruch potřebuje, je důstojné zastoupení. Důležité je, abychom měli minimálně svého náměstka a aby byl cestovní ruch v názvu dotyčného ministerstva citován. To je důležité nejen interně pro Česko, ale i v mezinárodním kontextu. Aby tržní platforma cestovního ruchu měla svého promotéra, který se za ni bude brát i v rámci vlády. Když si vezmeme, jak často se řeší věci přesahující rámec toho kterého konkrétního ministerstva (třeba nedostatek lidských zdrojů nebo daňové otázky), tak ministerstvo, které bude mít cestovní ruch v gesci, by mělo jejich řešení tlačit dopředu. Zkrátka potřebujeme někoho, kdo se profesí v cestovním ruchu zastane. Například při řešení nedostatku zaměstnanců, což je problém, který dnes trápí všechny podnikatele. Situace je velmi kritická, protože když se v Česku neotevře nová hospoda jen proto, že nemůže sehnat zaměstnance, je to něco, nad čím by se měli zamyslet všichni, včetně odborů, které ostentativně chrání trh práce před otevřením zahraničním pracovníkům. Kdyby se odborářští bossové podívali jen za české hranice, tak v Rakousku už moc rakouských číšníků nenajdou. Ať se nám to líbí, nebo ne, tenhle trend se převalí i přes Česko a my nemůžeme spoléhat na to, že všechno zvládne české pětadvacet let systémově decimované odborné školství. Musíme počítat s tím, že práce v obsluze hostů budou (tak jako jinde na Západě) vykonávat studenti a lidé i ze zemí mimo Evropskou unii, a připravit se na to, jak s nimi pracovat, jak tu kterou službu zajistit.
Další věc, kterou je třeba řešit, je daňové zatížení podnikatelů. V nejbližší době vydáme novou studii týkající se DPH. V Evropském parlamentu se k této problematice momentálně diskutuje změna směrnice. Když to navážu na programy politických stran, které získaly poslanecké mandáty, zejména těch, které tvrdily, že se chtějí zaměřit na daňovou otázku, chceme využít této konstelace a upozornit na to, že v Česku máme jednu z nejvyšších daní z přidané hodnoty v rámci Evropské unie. Že zaměstnavatelé v Česku mají bezkonkurenčně nejvyšší odvody za zaměstnance.
Začínáme problematikou DPH a vycházíme přitom z evropských studií, které jednoznačně prokazují, že neplatí úměra, že čím vyšší DPH, tím lépe pro stát. Nižší daňové zatížení obvykle znamená oživení ekonomiky, návrat daňově vystěhovavších se podnikatelských subjektů i nová pracovní místa. Zkrátka pokud se podnikatelům uvolní ruce, bude se české ekonomice dařit lépe a se západoevropskou úrovní platů zaměstnanců (až stát přestane české zaměstnavatele trestat za to, že zaměstnávají lidi) snad budou spokojeni i odboráři.

Co pohostinství?
To je takový smutný příběh, a to přesto, že tu máme řadu skvělých restaurací. V Česku je několik sort restaurací. Ty, kterým se opravdu daří, které jsou dobře umístěny, mají slušné ceny a klientelu, která tam chodí i přes poledne. Pak jsou restaurace na turisticky hodně frekventovaných místech, jejichž ceny rovněž nejsou nejnižší, ale o jejichž kvalitě lze polemizovat, které stavějí na tom, že je host navštíví jen jednou. Potom je tu třetí segment, o němž se poslední dobou hodně mluví, ale málo pro něj dělá, a to je drobné pohostinství. Když se ptáte velkých hráčů na trhu v oblasti pivovarnictví, ať už je to generální partner Asociace hotelů a restaurací České republiky Pivovary Staropramen, nebo Plzeňský Prazdroj, tak z jejich statistik jednoznačně vyplývá, že v tomto segmentu ubylo nějakých deset procent podniků. Teď se různé skupiny osočují, čím to je, jestli je to elektronickou evidencí, potravinovým zákonem, nebo zákazem kouření. Skutečnost je taková, že o pohostinství se tu nikdo příliš nezajímal. Sypou se na ně regulace jak z Evropské unie, tak z národní úrovně. Koktejl, který byl pro provozovatele pohostinství za poslední dva tři roky namíchán, je pro mnohé smrtelným mixem. Jestliže se někomu zdvojnásobí četnost kontrol z hygieny a Státní zemědělské a potravinářské inspekce a provozovatel pohostinství má obstát v oblasti vykazování alergenů nebo čtyřiadvacet hodin předem hlásit potravinářům každý jogurt, který si přiveze z Německa. Nehovoře o tom, jaké povinnosti se na ně s novým zákonem sypou ze strany prodeje alkoholu, s protikuřáckým zákonem, který naprosto neadekvátně přenáší odpovědnost za to, co by měl dělat stát, na podnikatele. Zákaz kouření v hospodách všeobecně (ať se to někomu líbí, nebo ne) pohostinství zasáhl víc než elektronická evidence tržeb. No a EET? To by byl krok dobrým směrem, pokud by se ho podařilo prosadit všude bez výjimek.

Na druhou stranu je ale třeba, aby stát podnikatelům někde jinde trochu uvolnil ruce. A kde? Snížením daňového zatížení, kde může rovnou zaintervenovat. V opačném případě tu budou vytvářeny nějaké fondy na podporu venkova, které nedávají smysl, protože někdo dostane peníze, někdo nedostane. Místo toho, abychom vytvářeli podmínky pro podnikání tak, aby se i hospody na venkově a drobní podnikatelé ve městech měli možnost poctivě živit.
Jak už jsem řekl, to, co Asociace hotelů a restaurací České republiky dělá, jsou kroky, které by měly napomoci narovnání tržních podmínek a donutit ty, kteří tyto podmínky nedodržují, začít je dodržovat. U ubytování mám na mysli tzv. sdílené služby. Momentálně usilujeme o změnu režimu místních poplatků. Změny jsme diskutovali dva roky a získali pro ně podporu všech zainteresovaných stran. Chceme, aby se jejich režim od roku 2019 změnil. Na druhou stranu jsme určitě proti tomu, aby poplatky byly skokově navýšeny, protože by to pro domácí i zahraniční turisty znamenalo odrazující zátěž. S nástupem nového systému by poplatky měli platit všichni bez ohledu na to, jsou-li turisty, nebo účastníky kongresů či služebních cest. Díky rozšíření výběru na další skupiny lidí se totiž vybere víc peněz, a tudíž k dosažení tohoto cíle netřeba poplatky zvyšovat. Jednoznačně chceme, aby poplatky platil host, a ne (jako je tomu dosud) částečně ubytovatel. Poplatek z ubytovací kapacity je totiž jen další skrytou daní. Nikde není psáno, proč se tedy obdobná daň neplatí z kapacity kina, autobusu, z kapacity lanovky apod. Ve všech vyspělých zemích je běžné, že místní poplatek hradí zákazník. Ale i tak si nelze říci o cokoli, klient je na výši poplatku citlivý. Nejen že by příště nepřijel, ale ještě by od návštěvy Česka odradil spoustu dalších lidí.

Zájmem Asociace hotelů a restaurací České republiky je zlepšovat image oborů, jež zastupujete, a podporovat růst výkonnosti tržní platformy cestovního ruchu.
Ano, vysvětlovat obyvatelům (a nejen těm v turisticky exponovaných městech), že i jim peníze těchto „spotřebitelů odjinud“ přinášejí vyšší životní standard. V Praze to platí jednoznačně. Nejen díky masivnímu přílivu peněz do veřejných rozpočtů, ale i proto, že každý jedenáctý pracující Pražan má díky cestovnímu ruchu práci. Vysvětlujeme, že tržní platforma cestovního ruchu je pro životní jistoty a úroveň obyvatel Česka stejně přínosná jako export strojírenských výrobků nebo prosperující domácí obchod, ale nikoli za situace, kdy budou na naše území přijíždět hordy lidí, kteří tu nic neutratí a pouze budou obtěžovat místní obyvatele.

Před třemi lety se české hotelnictví odrazilo ode dna.
Je to tak – a za loňský rok jsme zaznamenali dvanáctiprocentní růst tržeb za jeden disponibilní pokoj. Přesto, že se v Praze ke krátkodobým přenocováním pronajímá obrovské množství bytů (těch, o nichž se ví, je na osmnáct tisíc), pražské hotely to zatím nijak významně neovlivňuje.

Čím to, že neovlivňuje?
Na jednu stranu je to růstem turismu v Evropě a ruku v ruce s tím i incomingu do Česka, což nemusí trvat věčně. Je to i tím, že Česko je považováno za bezpečnou zemi. Na druhou stranu je to také proto, že se tu od roku 2009 drží kapacita hromadných ubytovacích zařízení na téměř stejné úrovni – mezi 134 a 137 tisíci hotelových pokojů. To je jeden z faktorů, proč české hotelnictví tlaky z oblasti tzv. sdílené ekonomiky a nových regulací, které na ně padají, nedeptá. Měli bychom ale přemýšlet o tom, co bude, až boom skončí. Už dnes se investoři zajímají o investice do výstavbu dalších hotelových kapacit, a tak bychom na to měli být připraveni.
Určitě by se ale měla změnit pravidla podnájmu bytů, protože právě toho se nejvíc zneužívá ke krátkodobému ubytování za úplatu. Za podnájmy bytů se nezřídka skrývá podnikání v ubytovacích službách. Chceme proto vydefinovat, co je krátkodobá ubytovací služba. Víc tlačit na to, aby se dodržování živnostenského zákona v této oblasti důsledně kontrolovalo. Jasně říci, že jestliže někdo byt podnajímá, že tak nesmí za úplatu činit krátkodobě na dva tři dny.
V oblasti tzv. sdílených služeb bychom chtěli do budoucna prosadit přenesení povinnosti výkaznictví na ty, kdo tuto službu zprostředkovávají. Na rezervační a distribuční portály (což se zatím v Evropě nikomu nepodařilo). Tedy aby tito zprostředkovatelé státním kontrolním orgánům zpřístupnili informace o ubytovatelích a vytěžování ubytovacích kapacit. To je základní prvek, který pokud by se uzákonil, rapidně by změnil situaci. Zmenšil by prostor pro šedou ekonomiku, která dneska v oblasti tzv. sdílené ekonomiky jednoznačně vládne. Ten, kdo by na tom měl mít největší zájem, je nejen státní pokladna, ale samotná města a jejich zastupitelstva. V Česku hlavně Praha. Pokud nedojde ke změně, velmi brzy se stane, že se z centra Prahy stane skanzen, jehož bytový fond budou využívat pouze rotující turisté a obchodní cestující vyhýbající se kontrole cizinecké policie a placení pobytových tax.

V souvislosti s narozeninovou párty prvního prezidenta Asociace hotelů a restaurací České republiky Ing. Pavla Hlinky loňské druhé vydání Všudybylu informovalo o projektu Nadace Asociace hotelů a restaurací České republiky „Start do života“ (viz www.e-Vsudybyl.cz, článek „Setkání s Pavlem Hlinkou“) na podporu vzdělávání a následného pracovního uplatnění dětí z dětských domovů.
Asociace hotelů a restaurací České republiky, respektive naši členové s touto nadací dlouhodobě spolupracují. Podporujeme děti z dětských domovů. Naposledy charitativní akcí bývalé Klokánky, kdy jsme členským hotelům rozeslali informaci o dovybavení některých pečovatelských zařízení. Že pokud mají něco, co mohu postrádat, jako je nádobí a další vybavení, mohou je poskytnout a podpořit tím dobrou věc. Během týdne jsme tak pomohli dalšímu z domovů. Mimoto Nadace Asociaci hotelů a restaurací České republiky pořádá pro děti z dětských domovů letní kempy. Dětské domovy vybavujeme tím, co umíme. Nedávno jsme tak v České Lípě zařizovali jídelnu. To jsou věci, které člověka těší. Nadace Asociace hotelů a restaurací České republiky získává finanční prostředky i od samotných hostů. Pokud si to přejí, je jim na účet naúčtováno jedno euro na podporu dětí z dětských domovů. 



Czech specials
Restaurace Novoměstský pivovar