Tlumočník: „A hodně1, proč se nespravuješ radou mou, kteráž hned z počátku byla: Nic nepodhlédati2, všemu věřiti; nic neprubovati, vše přijímati; nic neštrafovati3, všecko libovati. To by cesta byla, po níž by pokojně šel, přízeň u lidí měl a i sám sobě pěkně se líbil.“ Na to já: „Pěkně bezpochyby od tebe jsa zmámen, jako jiní fantoval4, semotam bloudě plésal, pod jhem chroptě křepčil, stůně a mra sobě výskal. Viděl sem, spatřil a poznal, že ani sám nic nejsem, neumím, nemám, ani jiní: jen že se nám cosi zdá, stín lapáme, pravda uchází všudy.“
Jan Amos Komenský, Labyrint světa a ráj srdce L.P. 1624

1 právem 2 nepodezírat 3 nehanit 4 třeštil

Že se nám cosi zdá, stín lapáme, pravda uchází všudy

Jak ilustrovalo také toto léto, řada obyvatel Česka je stále neschopna vnímat cestovní ruch jako zdroj svého blahobytu a sociálních jistot. Jako rezort, jenž zhodnocuje materiální a duchovní potenciál země, realizuje tuzemskou produkci i importované zboží a vytváří nespočet pracovních míst. Xenofobie a absence očekávání – zakořeněné přesvědčení, že cestovní ruch je pouze cestování a s ním spojené „moje výdaje“ – dusí společenskou poptávku po tom, vytvářet z Česka světově proslulou destinaci, pečující, aby její sociální systém a národní hospodářství vůbec (tedy i ostatní odvětví a rezorty) těžily z přínosu nadlimitně utrácejících spotřebitelů odjinud – zahraničních a domácích turistů. Pokud by došlo k tomu, že by význam průmyslu cestovního ruchu začal být vnímán obdobně jako např. automobilového, pak by i teď, v éře odkládané spotřeby, v Česku generoval o řád vyšší inkaso a v ostatních oblastech indukoval větší množství pracovních a podnikatelských příležitostí, než v dobách své doposud největší konjunktury.

Jaromír Kainc
nakladatel Všudybylu