Menu

Novohradsko, stopy lidí

05. 11. 2018

Koncem září jsem během návštěvy rakousko-českého pomezí procházel obcí Hojná Voda, když v tom vedle mne zastavil automobil. Na místě spolujezdce vedoucí Obchodní komory Švýcarsko – Česká republika a Switzerland Tourism paní Alena Koukalová.
Paní Aleno, co vy v Novohradských horách?

Nejen Švýcarsko, ale i Novohradské hory jsou má láska. Vydáváme o nich knihu, kterou napsal pan Václav Vochozka. Nazval ji „Novohradsko, stopy lidí“. Nebojí se v ní jít až do té poslední historie. Na Novohradsku žije od roku 1958. Pracoval tu jako lesník. Popisuje oblast mezi Kaplicí, Novými Hrady až na Pohoří. Historii, jak se tu žije od dob Buquoyů, přes nedávnou éru komunistů až do dneška. Nečekejte tedy turistické tipy na výlet. Je to spíš o bližším pochopení, jaký tento kraj je. Dnes tu nenajdete žádné z po generace žijících rodů, protože Novohradsko je regionem, který byl po druhé světové válce vysídlen a po roce 1948 zadrátován. Ty dráty pak byly několikrát posunuty do vnitrozemí. Bylo jedním z nejhlubších území, které nebylo spravováno. Díky těmto okolnostem tu zůstala nádherná příroda a velice ojedinělé stopy po lidské činnosti. Kromě ruin boží muka, kapličky… O to víc si těchto stop a lidí, kteří je udržují, vážíme.

Se starostou Nových Hradů v jižních Čechách Mgr. Vladimírem Hokrem se potkáváme na svatého Václava u Skanzenu ochrany státní hranice a železné opony, který je součástí Novohradského muzea. Jeho expozice ukazují, jak se historicky vyvíjela ochrana zemské hranice po vstup do schengenského prostoru Evropské unie.
Tenhle skanzen původně vznikl v Borovanech, kde ho s partou bývalých pohraničníků vybudoval pan Radomil Marek. Poté co zemřel, tito lidé včetně jeho bratra Václava Marka, který byl učitelem u nás na Hradech a kolegou mého táty, přišli za mnou, jestli ho nechceme přesunout sem na Nové Hrady do autentického prostředí. Rozhodnutí to nebylo jednoduché. Spousta kamarádů mne varovala: „Když to uděláš málo ostře proti „péesákům“, tak tě „sežerou“ pravičáci. Když to uděláš ostře proti „péesákům“, „sežerou“ tě oni sami a ještě na tebe poštvou psa. Nicméně chlapi, kteří s tím v roce 2013 přišli, byli neskutečně féroví. Přistoupili na to, že nechceme dělat propagaci toho či onoho. Že skanzen postavíme tak, aby se lidé, kteří sem na novohradskou celnici „na čáru“ přijdou, mohli seznámit s historií. Tedy aby to bylo memento své doby.
Jsem rád, že tu jako průvodce působí pan Horelica, který sám vojnou prošel. Dokáže nastupujícím generacím předávat, jak to vypadalo, když Československo bylo obehnáno dráty. Je schopen sdělovat nejen věci spojené s omezeními, která způsobovala železná opona, ale mluvit i o přátelstvích, jež tu mezi vojáky vznikala. Náš skanzen navštěvuje čím dál víc lidí a dávají najevo, že jsou rádi, že tu tato zajímavost je.
V roce 2014 jsme v našem městě realizovali konferenci „Newcastles of The World“ neboli setkání měst celého světa, která se jmenují Nové Hrady. Byli tu lidé z Newcastle z Jihoafrické republiky, z Japonska ze Shinshira, z bavorského Neuburgu, z Anglie, Kanady, Austrálie… A my jim tady na celnici ukazovali, jak to za totality fungovalo. Včetně zadržení ilegálního přechodu. Kolem nich proběhl člověk a snažil se prostříhat skrz dráty. Pak zazněl výstřel. Přiběhli pohraničníci, vypustili psa, který „narušitele“ stáhl (za vatovaný cvičný rukáv) na zem. Pro naše hosty to byl neskutečný zážitek. Byl tu pán, který v jižní Africe pracuje pro UNESCO, a říkal: „Hele, Vladi, mám v Praze kamaráda, se kterým se znám spoustu let, ale nikdy jsem nechápal, jak v něm může být tak hluboce zakořeněna nenávist vůči komunistickému systému. Ale když jsem viděl tohle, možná jsem něco málo z toho pochopil. Jsem rád, že teď za ním mohu jet a popovídat si o tom.“

Jste starostou města, které dalo jméno zdejším horám.
Novohradské hory jsou neskutečně krásné. Tomu, že zůstaly divoké, paradoxně napomohla právě i železná opona. Zejména prostory za někdejšími dráty. Není to tady takový blázinec jako na Šumavě. I ryzí turisté vědí, že tu nebudou potkávat davy lidí, ale že v té nádherné přírodě často budou sami. Stále tu objevují věci spojené s přírodou a historickým osídlením – sklárny, klauzury, plavení dřeva… věci, které tu zůstaly, i třeba zaniklé osady a samoty. To všechno dává našemu regionu specifický ráz a lidem motivaci sem jezdit.


Archiv vydání

2018 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001

AKTUÁLNÍ ČÍSLO
VŠUDYBYL 05/2018
05/2018 číst aktuální číslo
Czech specials
Restaurace Novoměstský pivovar