Menu

Experiment Masarykovy republiky

05. 11. 2018

European Heritage Label (označení „Evropské dědictví“)
je udělováno pamětihodnostem, které oslavují a symbolizují evropskou historii a ideály. Jde o prestižní ocenění Evropské unie, které doplňuje další iniciativy, například evropské kulturní trasy Rady Evropy, a má přispívat k upevnění pocitu sounáležitosti evropských občanů s Evropskou unií na základě společných hodnot, historie a kulturního dědictví. Historie označení Evropské dědictví sahá do roku 2006, kdy vzniklo jako mezivládní iniciativa sedmnácti evropských států. O pět let později byla původní iniciativa přijata rozhodnutím Rady Evropy a Evropského parlamentu pod názvem European Heritage Label s cílem propagovat evropský rozměr pamětihodností, jejich zpřístupnění co nejširší veřejnosti a zajištění kvalitních informačních, vzdělávacích a kulturních aktivit, které vyzdvihují úlohu a místo pamětihodnosti v evropských dějinách. V roce 2015 proběhlo první řádné výběrové řízení, jehož se zúčastnilo i Česko. Prvními českými statky, kterým se tohoto označení dostalo, byly nejstarší přemyslovský hrad na území Česka a Arcidiecézní muzeum v Olomouci.
Zdroj: Národní památkový ústav.

V rozhovoru s radním hlavního města Prahy pro kulturu, památkovou péči, výstavnictví a cestovní ruch Janem Wolfem k 25. výročí Prahy v UNESCO radní Wolf uvedl:
„V září 2016 jsme s kolegy navštívili centrálu UNESCO v Paříži, abychom generální ředitelku United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization Irinu Bokovovou a jejího náměstka pro kulturu Francesca Bandarina pozvali na oslavu tohoto výročí. Při této příležitosti jsme zástupce této organizace požádali o pozitivní přístup k zapsání dalšího pražského místa, které se nachází mimo území Historického centra Prahy, na seznam UNESCO. Jedná se konkrétně o Plečnikův kostel Nejsvětějšího Srdce Páně na náměstí Jiřího z Poděbrad. Mimochodem, dalším prestižním seznamem je European Heritage Label neboli Evropské dědictví, označující iniciativu Evropské unie, jejímž záměrem je upozornit na pamětihodnosti, které oslavují a symbolizují evropskou integraci, ideály a historii. Na tento seznam bychom rádi prosadili soubor světově unikátních funkcionalistických vil z dvacátých let minulého století na Babě.“
A protože nezůstalo pouze u slov, požádal jsem specialistku památkové péče Kanceláře památky světového dědictví UNESCO Magistrátu hlavního města Prahy Ing. arch. Martu Kaliszan o informaci, v jaké fázi se aspirace osady Baba na European Heritage Label nachází.
Funkcionalistická experimentální osada Baba byla postavena ve 30. letech 20. století v Praze-Dejvicích na stejnojmenném kopci, tvořícím podélný ostroh, který se na severu a severozápadě svažuje do Šáreckého údolí a na jihovýchodě do rokle Paťanka. Na východě pak vybíhá nad levý břeh Vltavy a na západě navazuje na vyvýšeninu s kostelem svatého Matěje. Od roku 1993 je městskou památkovou zónou. Je obytným areálem sestávajícím z třiatřiceti vilových objektů. Dvacet z těchto domů bylo v roce 1932 zpřístupněno široké veřejnosti v rámci výstavy, jež prezentovala nové trendy v oblasti stavebnictví odrážející moderní životní styl. Vybudování osady inicioval Svaz československého díla v čele s architektem Pavlem Janákem, jenž vytvořil urbanistické řešení areálu. Jeho koncept je atypický šachovnicovou zástavbou. Domy ve svahu kopce jsou situovány tak, aby skýtaly co nejvíce soukromí a z každého byl výhled na panorama Prahy. Budovy navrhli významní tuzemští architekti – kromě Pavla Janáka to mj. byli Ladislav Žák, Josef Gočár, Oldřich Starý, Jan Evangelista Koula, dále jediná architektka Hana Kučerová Záveská a jeden cizinec – Mart Stam.
Je důležité říci, že výstavba osady Baba byla součástí několika obdobných iniciativ po Evropě. Prvotní inspirací jí byl německý projekt experimentálního souboru obytných staveb postavených pro výstavu Bydlení (Die Wohnung) ve Stuttgartu. Jejím záměrem bylo prezentovat finančně dostupné bydlení pro široké vrstvy obyvatel. Vzhledem k hospodářské krizi po první světové válce se totiž na konci 20. a začátku 30. let členové Svazu německého díla (Deutscher Werkbund) tímto konceptem rozhodli pomoci řešit deficit dosažitelného bydlení. Na základě mezinárodní architektonické soutěže tak ve Stuttgartu vyrostl obytný komplex Weissenhof. Čítal jedenadvacet domů s jednašedesáti obytnými jednotkami (13 rodinných domů, 8 řadovek, 2 dvojdomky a 36 bytů). Jejich autory byli architekti evropské avantgardy v čele s Le Corbusierem, Walterem Gropiem, Ludwigem Miesem van der Rohe či Hansem Scharounem. Výstava, včetně prezentací plánů a modelů nové architektury, měla velký mezinárodní ohlas a navštívil ji velký počet československých architektů.

V roce 1928 s výstavbou obdobného experimentální obytné kolonie „Nový dům“ přišlo město Brno.
A v roce 1929 pak s obytným souborem WuWA Vratislav. V roce 1931 následoval experimentální obytný soubor Neubühl ve švýcarském Curychu, rok nato Vídeň. Praha byla posledním městem, kde byla takováto experimentální osada vybudována. Ve všech předchozích případech byly iniciátorem projektů svazy díla v jednotlivých evropských zemích. V Praze jím byl Svaz československého díla. Všechny tyto experimentální obytné soubory projektovali špičkoví architekti. Kromě Prahy byla jejich výstavba cílena na malometrážní bydlení a financována z veřejných prostředků.
Ne tak v Praze. Domy v osadě Baba byly stavěny pro vyšší střední vrstvu inteligence, čemuž odpovídají jejich velkorysé obytné a zahradní plochy. Vznikaly na základě dialogů jejich architektů s investory, mezi nimiž figurovali univerzitní profesoři, ministerští radové, spisovatelé, nakladatelé, hudební skladatelé, lékaři apod. Také proto komunistický režim osadu Baba prezentoval jako buržoazní intelektuální experiment Masarykovy republiky. Stavělo se z nových materiálů, zejména z železobetonu. Aplikovaly se velké prosklené plochy a horizontální pásová prosklení. Nová materiálová a konstrukční řešení umožnila zastřešení vil pro funkcionalismus typickými plochými střechami a propojení interiéru s venkovním prostorem. Projektovaly se velké terasy a také lodní detaily. Takže pro osadu Baba jsou typické různé „velitelské můstky“, kulatá okna apod.

V roce 2013 Stuttgart navázal s Vratislaví první spolupráci týkající se těchto experimentálních obytných souborů.
Ano, byla realizována jejich společná výstava. V roce 2014 následovala setkání v Brně a rok poté v Praze, kterých se zúčastnili představitelé všech měst, na jejichž území se tyto experimentální soubory obytných staveb nacházejí. Domluvili se, že by mohla vzniknout společná evropská platforma, na níž by se vyměňovaly poznatky na téma památkové ochrany těchto experimentálních lokalit, propagace, vzdělávání atd. První společnou iniciativou byla v roce 2016 výstava ve Vratislavi, kterou zabezpečilo tamní Muzeum architektury. Vystavovalo na ní všech šest měst – architektonické a urbanistické modely experimentálních obytných komplexů, nábytek, dobové předměty vybavení domácností, a dokonce i kompletně zařízené obytné místnosti. Výstava byla velmi úspěšná. Získala i polské vyznamenání za muzejní událost roku – ocenění Sybilla 2016.
Paralelně se hovořilo o tom, že když experimentální komplexy nemohou aspirovat na zápis na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO, protože nesplňují podmínku autenticity (v Německu, Rakousku a Polsku byly poškozeny válečnými událostmi či stavebními zásahy), mohou usilovat o označení Evropské dědictví. Na každoročních setkáních zástupců všech partnerských měst se vedly diskuze, ve které ze zemí bude nejlepší žádost o European Heritage Label podat. Této úlohy se ujal představitel města prvně vzniklé experimentální kolonie pan Herbert Medek ze Stuttgartu. Oficiální název této nadnárodní tematicky vázané žádosti zní: „Obytné soubory Werkbundu v Evropě 1927–1932“. V současné době jsme ve fázi schvalování na ministerské úrovni v Německu. Pokud vše půjde dobře, budeme v létě 2019 vědět, zda European Heritage Label obdržíme. Curych prozatím nemůže oficiálně participovat na žádosti o European Heritage Label, protože neplní podmínky stanovené Evropskou unií. Vzhledem k tomu, že se jedná o mezinárodní projekt, který se schvaluje v Německu, v ostatních zemích se už schvalovat nebude.
Hlavní město Praha, které je iniciátorem získání označení Evropské dědictví pro experimentální osadu Baba, má podpůrné písemné stanovisko generální ředitelky Národního památkového ústavu paní architektky Naděždy Goryczkové a státního koordinátora programu European Heritage Label v Česku. Během letních prázdnin letošního roku hlavní město Praha ve spolupráci s Unií grafického designu vyhlásilo anonymní veřejnou zakázku na vypracování loga a vizuálního stylu projektu „Baba 1932“. Vyzvalo pět grafických studií. Soutěž vyhrál designér Jan Šabach. Jeho logo vychází ze šachovnicového uspořádání dejvického areálu. Jednotný vizuální styl bude provázet všechny aktivity plánované v projektu „Baba 1932“. Je plánováno zejména zprovoznění webových stránek baba1932.cz, vydání informačních brožur, umístění solárního infokiosku v areálu osady, otevření stálé expozice, dále výhledově renovace veřejných prostranství v osadě a případně výstavba malého informačního centra pro individuální návštěvníky. Věříme, že jednotná image výrazným způsobem přispěje k propagaci této architektonické zajímavosti a k šíření povědomí o ní jak u nás, tak v zahraničí.


Archiv vydání

2018 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001

AKTUÁLNÍ ČÍSLO
VŠUDYBYL 05/2018
05/2018 číst aktuální číslo
Czech specials
Restaurace Novoměstský pivovar