Menu

Druhá letošní tripartita

27. 04. 2018

Na Úřadu vlády se 14. března 2018 za účasti předsedy vlády, ministrů a sociálních partnerů – zástupců zaměstnavatelů a zástupců odborů – uskutečnilo druhé letošní jednání tripartity. Zeptal jsem se JUDr. Rostislav Dvořáka předsedy Svazu českých a moravských výrobních družstev, člena představenstva Evropské konfederace výrobních a sociálních družstev CECOP a výkonného výboru Mezinárodní organizace průmyslových a řemeslných výrobních družstev CICOPA a místopředsedy Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů České republiky, co se na tripartitě projednávalo.
Začnu tedy programem. Tripartita měla na programu novelu zákona o důchodovém pojištění; stav čerpání prostředků z fondů Evropské unie v programovém období let 2014 až 2020; přehled investorské přípravy staveb, jejichž náklady přesahují 300 milionů korun; návrh novely zákona o státní službě; a informace o dalším postupu v digitální agendě. Odboráři původně chtěli, aby se projednávala i problematika karenční doby, ale nakonec jsme se dohodli, že se projednávat nebude a bude jí věnováno samostatné jednání a následně jednání příští tripartity. Nová vláda zdědila, nebo lépe řečeno zdědí nůši nedostatků a nedodělků uplynulých 25 let, se kterými se musí vypořádat, a myslím, že začala dobře. Budou potřebovat čas a naši pomoc.

Co řeknete ke karenční době?
Téma karenční doby (první tři dny neplacené nemocenské) už sociální demokraté a odboráři vytáhli několikrát. Teď je to další pokus podpořený předsedou ČSSD panem Hamáčkem, který si to dokonce dal jako podmínku vůči předsedovi vlády pro vstup ČSSD do koalice. Karenční dobu my zaměstnavatelé v žádném případě nevnímáme tak, jak tvrdí odboráři, že bychom chtěli mít na dílnách nemocné zaměstnance, kteří z důvodu tří neplacených dnů nepůjdou marodit a nakazí další. To je přece samo o sobě nesmysl. To by firmu, a tím i zaměstnavatele pouze poškodilo. Je také třeba otevřeně lidem říct, že i když se karenční doba zruší, pracovníci na tom stejně téměř nic nevydělají, protože její zavedení provázelo zrušení poplatku, který v nemocenské museli platit. A tento poplatek se zřejmě znovu zavede. Kdyby vláda rozhodla opět zavést proplácení prvních tří dnů nemocenské a s podporou koaličních jednání to tak nakonec stejně dopadne, předpokládám, že ho zavede se vším všudy. Tedy i s pravidly, která dříve platila, a že nemocenská dávka bude v prvních 3 dnech na úrovni 30 %. Zaměstnavatelům jde ale o jinou věc. První je ta (a nikdo ji nezpochybňuje), že při zavedení karenční doby v Česku, kde je pracovní disciplína poněkud jiná než v Japonsku nebo Německu, to obrovsky pomohlo v korigování nepřítomnosti v práci zneužíváním nemocenské. Doufám, že odbory budou působit na své členy, aby se v tomto směru jejich pracovní disciplína zlepšila, a vláda zlepší přístup lékařů ke zneužívání nemocenské. V době před zavedením karenční doby jsem pracoval ve Vývoji Třešť. Průměrnou roční nemocnost jsme měli 11,6 %. Po zavedení karenční doby v roce 2008 klesla na 5,2 % a v žádném případě se nepotvrdila odborářská argumentace, že lidé budou chodit do práce s nudlí u nosu a roznášet bacily po dílnách. Řada firem navíc v mezidobí zavedla tzv. „sick days“, ve kterých může pracovník z důvodu krátkodobého zdravotního hendikepu zůstat doma a je placen průměrem mzdy. Pokud se proplácení prvních tří dnů nemocenské znovu zavede, chci věřit, že za uplynulých 10 let nastalo zlepšení pracovní disciplíny. Nepředpokládám, že se nemocnost zvýší zpátky na 11,6 %, ale o kus se zvýší. Mějme na paměti, že Česko je v situaci, kdy je na trhu nedostatek pracovních sil, a to sehraje také svou roli. Řada lidí totiž nemocenskou zneužívala například v době, kdy se zabíhala výroba nového výrobku, a dva tři dny trvalo, než produkce naběhla na sto procent. V té době někteří lidé raději zůstali doma na nemocenské, protože si spočítali, že je to pro ně výhodnější, a lékař jim to prostě napsal. To není jenom o nemoci, je to i o takové té české – v tomto případě negativní – „kreativitě“. Když to vezmeme v kontextu s tím, že v mezidobí stát hodil zaměstnavatelům na krk proplácení prvních čtrnácti dnů nemoci a teď jim chce přidat i ty první tři dny, potom to na řadu zejména menších firem tvrdě dopadne. Třeba si to stát vezme na svá bedra nebo sníží zaměstnavatelům procento nemocenské. Určitě to na tripartitě přijde k diskusi. Nicméně jak jsem v úvodu řekl, téma karenční doby na druhé letošní tripartitě otevřeno nebylo, ale rozumím panu předsedovi Babišovi. Potřebuje sestavit vládu, a tak se domnívám, že odborářům a ČSSD v této věci ustoupí.

Takže k novele o důchodovém pojištění.
Zaměstnavatelé na všech tripartitách podporovali nejenom růst starobních důchodů jako sociálního zajištění při zachování kritéria zásluhovosti, ale i růst mezd ve státních odvětvích, která to potřebovala. Zaměstnavatelé se nikdy nezpěčovali proti zvyšování mezd ve školství, zdravotnictví, v armádě, hasičům nebo policistům. Jediné, co kritizovali a kritizují, je nárůst úředníků a paušální nezásluhové odměňování. Asi jsme se vzpěčovali málo, protože u státních zaměstnanců už se průměr mezd dostal na 32 500 korun, což je podstatně víc než ve všech ostatních odvětvích včetně průmyslové výroby, pokud nepočítám firmy se zahraniční majetkovou účastí. A to není dobře. Nicméně zvyšování starobních důchodů zaměstnavatelé podporují. To hlavní, co nás zajímá, je dlouhodobá udržitelnost úrovně starobních důchodů. Pokud stát někomu začne místo deseti tisíc vyplácet patnáct tisíc korun, je to lidmi, kterých se to týká, samozřejmě přijímáno jako pozitivní krok. Ale když stát za čtyři roky zjistí, že na to nemá finanční zdroje, co se asi stane? Proto je nutné, aby stát byl schopen dlouhodobě garantovat ty další miliardy korun, které chce vyplácet. Pokud však je v jeho zdrojích kalkulována úspora v jiných oblastech nebo růst dluhu, zaměstnavatelé chtějí vědět, ve kterých.

A ohledně čerpání prostředků z fondů Evropské unie?
Na tripartitě se konstatovalo, že došlo k určitým zlepšením. Zaměstnavatelé však oprávněně chtějí (a ty možnosti tam jsou, dokonce se rozšířily), aby se flexibilně ministerstva zabývala realokacemi. Aby evropské peníze přelévala z nečerpaných oblastí tam, kde jsou opravdu potřeba. Samozřejmě až poté, co si udělají analýzu, proč tomu tak je a jestli příčinou nejsou byrokratické bloky v podmínkách programů. Chceme, aby k nečerpání evropských peněz nedocházelo kvůli liknavosti a chybám ministerských úředníků nebo proto, že jejich čerpání blokují tvrdší kritéria, než jsou ta, která stanovila Evropská unie. Musím ale předeslat, že to, co říkám, je moje stanovisko. Vnímám to tak jako jeden ze zástupců zaměstnavatelů. V zásadě se ale názory zaměstnavatelských svazů překrývají. Ať už vezmu Svaz průmyslu a dopravy ČR, Konfederaci zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR, nebo i Hospodářskou komoru ČR.

Dalším bodem byla investorská příprava staveb…
To je už léta hanba. Třikrát hanba! Pan ministr Ťok zdědil v oblasti přípravy a realizace staveb a oprav komunikací samé dluhy. Tripartitě předložil materiál, který jsme vzali na vědomí při hrůze, že se za minulé čtyřleté vládní období postavilo pouhých 14 kilometrů dálnic a nebyly realizovány ani zahájeny léta naplánované stavby. Nedávno jsem byl na konferenci v Kuala Lumpuru a tam jsem se mimo jiné dozvěděl, že devětsetkilome­trovou šestiproudou dálnici z jihu až na sever na Malajském poloostrově stavěli půldruhého roku. No a co jsme za uplynulých 25 let postavili v Česku? Už aby tu byl zákon o lineárních stavbách.
Ale o tomhle tripartita nejednala. Tentokrát jsme ze strany zaměstnavatelů předložili požadavek, aby se rizikovost ohrožení plnění programu staveb, který ministr dopravy předložil, vyhodnocovala průběžně. Aby nám byl pravidelně předkládán materiál, který bude plnění harmonogramu stavebních prací hodnotit. Dopravní infrastruktura je velice důležitá pro naše hospodářství a její stav v Česku není dobrý. Když k tomu přidáme tu nekonečnou a stále rostoucí kavalkádu kamionů na našich špatně průjezdných dálnicích a silnicích, tak o to více je třeba se stavem dopravní infrastruktury zabývat a řešit, abychom nehazardovali s životy a zdravím řidičů a spolujezdců.

Návrh zákona o státní službě?
Z toho se už opět stalo politikum. Nicméně zaměstnavatelé shodně říkají: Chceme kvalitní státní správu. A já doplňuji: Přestaňme při politických půtkách s genocidou profesionálů. Tím neříkám, že nemá dojít ke změně, sedí-li někde na úřadu neschopný člověk nebo někdo, kdo se zpronevěřil povinnostem. Jaký se udělá zákon o státní správě, je věcí státu a politiků. My zaměstnavatelé jen chceme, aby byl natolik dobrý, že přestane opakované politické vylidňování ministerstev a uvolňování místa pro spolustraníky na úkor kvality, tak jak jsme to zažívali zejména v letech minulých.

A na programu bylo téma digitální agendy…
Z jednání v tomto bodě vyplynulo: 3× špatně. Za uplynulých dvacet let šly do informačních technologií obrovské sumy veřejných finančních prostředků. Bohužel sdílení dat pořád dostatečně nefunguje. Respektive nefunguje téměř vůbec. Ministerstva si nechala vytvořit programy, jejichž udržitelnost je s vykřičníkem a mnoha otazníky. Buď na ně nejsou garance, nebo jsou ministerstva naopak odkázána na jejich dodavatele se vším všudy, aby systém udržela v provozu. Pan předseda vlády nám na tripartitě představil pana Dzurilu, se kterým pracoval na elektronické evidenci tržeb. Podotýkám, že EET je v České republice snad jediný tak rozsáhlý elektronický systém, který funguje. A podle mého názoru, z toho, jak jsou v něm zapojeny naše firmy, funguje dobře. Takže jestli pan Dzurila udělal tento systém dobře, je určitý předpoklad, že by mohl udělat i kompatibilní systém agend ministerstev a státních institucí. Pan Dzurila nás informoval o záměrech, se kterými jsou připraveni jít na digitální agendu. Je pravda, že v tomto bodě měli zaměstnavatelé i odboráři nejvíc připomínek, ale nebudu čtenáře zdržovat detaily, protože o nich mohli celá léta slyšet či číst ve sdělovacích prostředcích. Je to jedna z mála věcí, o které naše hromadné sdělovací prostředky informují téměř pravdivě.


Archiv vydání

2018 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001

AKTUÁLNÍ ČÍSLO
VŠUDYBYL 03/2018
03/2018 číst aktuální číslo
Restaurace Novoměstský pivovar